Ohlupování aneb Z louže pod okap

Někdy se zdá, jako bychom se z dialektického materialismu rovnou propadli do postmodernistického tmářství. Fundamentální materialismus není vytlačován racionalismem, nýbrž stejně fundamentálním idealismem. Tuto lavinu spustili samozvaní, ale vlivní „intelektuálové", většinou humanitního zaměření. Typickým a v českých podmínkách i pilotním představitelem tohoto úpadku je Václav Havel. Tento prostor okamžitě vyplnily filosofie a komerční aktivity, které z nás mají dělat hlupáky.

Postmodernistický idealismus ve službách komerce a církví

Jedná se o odklon od racionalismu, kdy je člověku z principu upírána schopnost některé věci pochopit. Charakteristické je heslo, že je něco mezi nebem a zemí...něco tajemného, nepochopitelného, transcedentního, jakési nadsmyslné jsoucno. Má jít o nějaký vyšší smysl existence, k němuž bychom měli přistupovat s jakousi falešnou pokorou. Ne náhodou má blízko k těmto myšlenkám bývalý lidovecký ministr školství a vynikající matematik profesor Vopěnka.

Tato filosofie, i zaviněním sdělovacích prostředků, začala opravdu masivně působit na populaci. Racionalismus tak je postupně vytlačován idealismem nejhoršího ražení - spiritismem, okultismem, mysticismem, magií, esoterikou, metafyzikou - prostě tzv. alternativními naukami. Toho hned využili různí astrologové, spekulanti, vydávající se za léčitele, senzibilové, věštci, kartářky a podvodníci nejrůznějšího druhu. Horoskopy a předpovídání osudu z kávové sedliny jsou zcela běžné a in. Skutečně se tady jedná o masivní frontální atak na zdravý rozum populace. I politikové se na tom podílejí a někteří jako Baudyš z toho přímo profitují. Jiní jsou zase tak hloupí, že tomu naletí. Vrcholem bylo, když věštkyně - za účinné asistence ministra Langera - mobilizovala obrněné jednotky k opatření proti neexistující teroristické hrozbě na letišti v Ruzyni.

Samozřejmě, že tento prostor nemohly nezaplnit různé sekty. V některých případech se jedná o skutečně společensky patologické jevy (nejen Barbora Anička Adam Škrlová a týrané děti). V některých případech má to ohlupování až politický podtext nástroje k ovládání lidí (nejen scientisté). Mnohdy se vytváří celá iracionální ideologie.

Kdo byl protagonistou celého tohoto neštěstí, jsem napsal hned v úvodu. Ale nejvíce tento posun musely uvítat konformní církve. U tradičně ateistických Čechů nastal jistý odklon od racionalismu a to je nová naděje pro získání vlivu nad touto materialisticky neukotvenou skupinou. Církve mají kostely a školené demagogy a z této komparativní výhody hodlají těžit, pohříchu velmi materialisticky až naturalisticky (viz připravovaný šílený zákon o „restitucích" církevního majetku). Osobují si vliv, který jim podle počtu věřících nepřísluší.

Víra v rozporu s vědou

Zvlášť odsouzeníhodné je, že k propagaci víry se propůjčují i vědci. Tady je nejznámějším protagonistou doktor Grygar. Je to chytrý a vzdělaný astronom, navíc velice výřečný, ale všimněte si, nevydá článek nebo neposkytne rozhovor, aniž by aspoň podprahově nepropagoval víru a jakýsi idealistický přístup, jenž by se neobešel bez Stvořitele, ať už má mít jakoukoliv podobu. Doktor Grygar jako věřící křesťan rád vyvolává údiv laiků nad tajemností materiálního světa, rád se ohání antropickým principem (v silné podobě jde o vesmír k obrazu člověka), velkým třeskem jako dokladem stvoření, kvantovou mechanikou jako oázou tajemna v jinak jednoduchých „krásných" zákonech vesmíru, jež opět mají evokovat záměr Páně.

Není to tak nevinné. Doktor Grygar je členem klubu tzv. skeptiků Sysifos, který se samozvaně postavil do čela úsilí za pranýřování pseudovědy. Vytváří tím mlžnou clonu, kdy si vybere nějaké skutečné pomatence, jimž udělí spektakulárně Bludný balvan. Zvolí si nějakého senzibila, astrologa, grafologa nebo pomatence, jenž údajně komunikuje s mimozemšťany, a demonstrativně se tomu vysmívají. Někteří si pak myslí, že takto očištěni mají plné právo mudrovat o iracionalirě nejvyšší - o Bohu. Nechápu, jak mohlo jejich pozornosti ujít, že tolik lidí stále věří na vzkříšení mrtvého Ježíše, že byla svatořečena Anežka Česká a že stále mnoho lidí, nejen ve Vatikánu, ale i u nás, je ochotno pátrat po „doložených zázracích". Oproti tomu je grafologie racionální nauka.

Jestliže takový selektivní přístup k tmářství je šířen vědci, kteří zneužívají své popularity, je to zvlášť nebezpečné, protože právě tady má iracionalita svůj fundament. Vzhledem k neskrývanému záměru považuji tento přístup za ideologii, která má zvrátit mínění veřejnosti ve prospěch oficiální křesťanské ideologie. Všechny výše jmenované důsledky jsou až druhotné a velkou měrou se na nich podílejí média. Ten doslova marketingový atak tmářství však má počátek ve slepé víře, která začíná u Boha.

Bez Boha by nebylo ani ďáblů - a když to odlehčím - ani hastrmanů a jsem přesvědčen, že v konečném důsledku ani okultistů nejrůznějšího druhu. Vždyť považte, co dne 17. února zveřejnil server idnes: „Římskokatolická církev se zřejmě obává rostoucí moci ďábla. Vyslyšela proto obavy italských věřících, podle nichž se Apeninským poloostrovem šíří satanismus, a na Vatikánské univerzitě otevřela nový obor - exorcismus čili vymítání ďábla." Opravdu to chceme nechat dojít až tak daleko?

Věřící vědci se zaklínají, že umějí oddělit vědu od víry. Opravdu nechápu, kterak vědec může věřit ve výsledky svých experimentů a zároveň ve vyšší moc, závisí-li vše na vrtoších Všemohoucího. Nehledě na to, že jde-li o fundamentální ukotvení takto založených vědců, jde o jejich světový názor, podle něhož poměřují všechno ostatní. Nedovedu si třeba představit, že by se tito lidé vzdali velkého třesku, i kdyby se ukázalo, že tato teorie není úplná. Aby vědec byl objektivní, nesmí apriorně věřit ničemu, jinak jen shání argumenty pro potvrzení svých domněnek.

Postavme se tmářství

Hmota je složitější kategorií, než uvažovali marxisté. Na druhé straně by odklon od idealismu a postmoderny k racionálnímu materialismu byl nanejvýš žádoucí. Přeji to našim dětem, které mnohdy z mediální záplavy různých fantasmagorií musí mít guláš v hlavě, zejména když některé z nich prezentují populární osoby s jistou autoritou.

Nebyl by to zároveň odklon od morálky, jak často argumentují věřící? Já si myslím, že dodržování Desatera na základě Boží bázně není tak cenné, jako když žádoucí jednání vyvěrá z hodnot člověka. Pak ovšem společnost by měla hodnoty elementárního dobra vyznávat rovněž, protože nadpozemská a posmrtná spravedlnost jsou ohlupující slogany. Ohánět se jimi mohou i sebevražední náboženští fanatici. Moderní společnost by tyto berličky potřebovat neměla.