Odpovědnost nesou ČLK a Kubek. I tu trestní

Česká lékařská komora (ČLK) by měla být rozpuštěna a iniciátoři rozvratu stíháni. Odlišme prosím úlohu lékařských odborů (LOK) a ČLK. Zatímco u odborářů může být jejich nátlakové jednání pochopitelné a tomu odpovídá i funkcionář typu Engela, stavovská komora lékařů musí být něco diametrálně odlišného.

Ono totiž podle zákona o komorách 220/1991 Sb. mimo jiné ČLK:

- dbá, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor,

- zaručuje odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského povolání podle zvláštních předpisů,

- chrání profesní čest svých členů,

- vede seznam členů.

Každý člen komory má pak povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony.

S tím se tedy neslučuje chování ČLK ani jejich některých členů. Lékařská etika je zakotvena nejen individiálně v Hippokratově přísaze, ale i stavovsky zákonem – právě o ČLK. Nadto každý lékař, který odmítá léčit, by měl být vyškrtnut ze členství v komoře. Se zákonnou ctí profese se jednání jejích reprezentantů rozchází. Podle mého názoru až zločinným způsobem.

Proto považuji za plácnutí do vody trestní oznámení na Engela a jeho věrné. Skutečné stíhání by však zasloužili ti funkcionáři ČLK, kteří nejen krizi pomáhali vyvolat, ale i ji dále rozdmýchávají. Stát by měl postupovat razantně a zákonným způsobem nastolit pořádek. Možností je celá řada, ale žádná z nich nebude důsledná, pokud by se chtěla vyhnout stavovské a trestní odpovědnosti původců tohoto rozvratu.

Kubek podle mě už překročil hranice přímé trestní odpovědnosti. Nejen, že stále opovážlivě a arogantně opakuje, že za kolaps zdravotnictví bude zodpovědný ministr Heger, premiér Nečas a vláda, ale dokonce celý problém ještě eskaloval výrokem: „My především varujeme lékaře, aby nezůstávali v nemocnici poté, co z ní velká část jejich kolegů odejde. Ti, kteří by zůstali, by totiž nesli veškerou odpovědnost za jakákoli odborná pochybení, k nimž by došlo. A při provozu, který nebude v souladu s odbornými doporučeními, k nim docházet bude“. To je zaprvé lež a zadruhé to má nejen blízko k poplašné zprávě, vydírání pacientů, ale už i k útisku kolegů, kteří se nechtějí zpronevěřit profesní etice.

A to všechno v situaci, kdy ministr de facto zaručil lékařům zvýšení platu o 5 – 8 tisíc korun. Kam sahá až zpupnost a hamižnost některých lékařů? Vždyť pro některé lidi je jejich navýšení celým měsíčním živobytím. Zatímco hasičům se ubírá 10% platu a nestávkují, lékaři stupňují požadavky jako správní vyděrači. Měli by hasiči pak hasit, pokud by hořelo doma u neléčících lékařů? Kam jsme se to dostali? Resp. kam Kubek a spol. zavedli lékařskou komoru?

Mohly by si totéž dovolit jiné komory? Mohli by advokáti neobhajovat a notáři neosvědčovat? Dokonce ani soudci, kteří tak hájí své platy, nikdy nevydírali, že přestanou soudit.

Vydírajícím lékařům bych na místě vlády paušálně neslíbil nic. Naopak bych ono vydírání považoval za deficit kvalifikace konkrétního doktora. Ano, každý lékař má právo si najít lépe placené místo a individuálně podat výpověď. Ale kolektivní nátlak, v němž si tak libují všichni neschopní? Vždyť je zřejmé, že drtivá většina doktorů žádný plán B nemá. Tak ať se pěkně vrátí ke křížku, většina už na tom na rozdíl od pacientů i tak vydělá.

Naposled jsem i tématu psal zde: "Podejte lékařům prst, sápou se po celé ruce".

Podle mě neobstojí ani argumenty s těmi přesčasy při držení služeb. Za prvé je to také věcí organizace práce. Myslím, že na rozdíl třeba od USA se doktoři, pokud se nestane ve službě něco mimořádného, nepředřou. Kolikrát za ně černou práci vykonávají právě sestřičky, které oni sami hodili přes palubu. Pokud s nimi tedy při službách nelaškují, jak je u nás zavedeným – aspoň filmovým – folklórem.

Právě nedávno se mi můj známý, advokát, svěřil se svou zkušeností v nemocnici, kde mimochodem výpověď podalo 70% lékařů. Sehnat lékaře na oddělení byl nadlidský několikadenní úkol. Dokonce zaznamenal, že byl sestřičkou lékař zapírán, ačkoliv tam matka přivedla dítě, o něž měla strach, že se děje něco akutního. Byla odeslána do fronty na traumacentrum, zatímco lékař se po jejím odchodu vynořil a věnoval nějaké návštěvě (kulichovi?).

Sám znám případy, kdy lékaři, žehrající na přesčasovou práci, stihli ještě mimo tento pracovní poměr si zřídit soukromé ordinace, kolikrát přímo v nemocnici za nízký nájem. Farmaceutické provize a kongresová turistika je také veřejným tajemstvím. A nelze říci, že by se výše postaveným lékařům vyhýbaly a bylo to doménou jen ředitelů.

Nechci generalizovat. Ale není ta kolektivistická akce vlastně generalizací? Leč všechno zlé je pro něco dobré. Lékaři byli dosud – a to bez ohledu na skutečné lidské kvality – tou nejvolitelnější skupinou. Měli jaksi shůry u svých početných pacientů jak úctu, tak i bezvýhradnou podporu. A to všechno je pryč. Resp. se to vrátí do normálních poměrů, v nichž bude možno odlišit dobré lidi od těch horších.

Dokonce se kyvadlo přízně možná zvrátí do opačného extrému, tedy do spontánní nepřízně. Ejhle, kam to lékařský cech dopracoval. Má tohle v popisu činnosti?

Stát by měl tvrdě zasáhnout. Nelze zneužívat dobrodiní naší chabé legislativy v oblasti (ne)zaměstnanosti. V téhle „válce“ je většina občanů na straně vlády. Jenže mám obavy, že potenciální pacienti prohrají tak či tak. Vláda asi salámovou metodou ustoupí a celá profesní akce se zneužije na „reformy“, které půjdou na úkor práv zdravotně pojištěných občanů.

Pozn.red.: článek byl kvůli výpadku blogů po dohodě s redakcí vydán znovu v novém čase.