Odborová fraška ve světle Evropské unie

  S takovými odbory budeme v EU pro srandu králíkům. Ne že mi by z jejich neakceschopnosti bylo smutno. Jen to však dokresluje, jakou roli budeme, zvláště po „Lisabonu" v EU hrát.

Mám také mnohé výhrady proti vládě, viz třeba zde, zde, zde, zde nebo zde, ale o čem byla poslední stávka jsem nepochopil, ačkoliv se považuji za docela slušně informovaného. Ti „stávkující" si prostě každý vedli svou a měli různorodé, dokonce i neslučitelné požadavky. Tady vedení odborů zaspalo jak v propagaci, tak v nalezení jasného tématu, o akceschopnosti ani nemluvě. Ale co chcete, když odbory nevede žádný „hladový vlk", ale poživačný senátor.

A tak lékaři si zahráli v pracovní době volejbal nebo pořádali různé jiné taškařice. Zemědělci přivezli nezbytnou slámu, asi jako symboliku, co mají jejich náhončí v hlavách. Když se ale k protestu připojili pražští taxikáři, tak už to byl výsměch oprávněným požadavkům pracujících. Také většina velkých podniků jela naplno. Prostě odbyla se fraška a parodie na stávku.

Jak to souvisí s Evropskou unií? Srovnejte si, jak probíhají stávky ve Francii nebo i jinde v Evropě. Tam vědí, že stávka musí bolet. Že musí mít jednoznačné sjednocující téma a jít za ním „přes mrtvoly". Musí udělat takové ekonomické nebo sociálně choulostivé škody, aby politici dostali strach. Ani to někdy nestačí. Stávka je boj. A tak se někdy kupí odpadky, nejezdí vůbec veřejná doprava, nelétají letadla, nedoručuje se pošta, částečně se vypíná elektřina, nefungují služby, blokují se silnice (nejen jedna na chvilku). Někdy to přeroste i v násilí. Prostě bordel. Jak říkal Sládek, politici musí dostat strach, že skončí ve Vltavě.

Tak jako se nemá brát Boží jméno nadarmo, nesmí se ani mrhat nic neřešícími stávkami. Jakési výstražné happenningy jsou kontraproduktivní. Jen se nadarmo promrhá střelný prach. Znovu opakuji, že mi akceschopné stávky nechybějí. Na druhé straně by tato alternativa měla u politiků budit strach, a ne úsměv. To, co chápal třeba Dušek (dobře, že je pryč), nikdy nepochopí „politici" typu Falbra a Štěcha. Ti se pouze nechali vynést na zádech pracujících do funkcí.

Už to, že naše odborová základna je slabá (z objektivních i subjektivních důvodů), nebude mít nikdy takový význam jako v již zmiňované Francii. Zatímco politikové v těch odborově silných a lidnatých zemích budou pod tlakem odborů, ale i svých voličů, a budou do EU přenášet tvrdě zájmy pracujících i občanů svých zemí, naše zájmy nebude na evropské úrovni nikdo brát vážně. Kdo by také bral vážně nějakého Štěcha nebo eurofila Falbra.To by naši odboráři museli jít zablokovat Paříž nebo Berlín, což je nereálné.

Takže na čí úkor asi budou ti silní ustupovat? Jak se říká, nechoď Vašku s pány na led....Psal jsem o tom již zde, zde, zde, zde, zde, zde a zde.