Novoroční rachejtle a jejich symbolika

Nedalo mi to, abych nenapsal článek, s nímž zřejmě půjdu proti obecnému mínění zdánlivě nezávislému na politickém založení čtenářů. Ověřil jsem si to v rodině :-)

 Mě iritují silvestrovské ohňostroje. Snad se mi podaří vysvětlit důvody.

 To, že mi to připomíná dřívější oslavy 7. listopadu (VŘSR), je to nejmenší. I když ano, souvislost vlastně nacházím.

 Spočívá v tom, že je to organizováno shora, byť jen na městské úrovni, ale za veřejné prostředky. Stát vybírá peníze a vystřeluje je do vzduchu. Stejný stát, který nemá na tisíce nezbytných položek, při nichž se zaklíná prázdnou kasou :-(

 Vím, že se jedná „jen“ o stovky tisíc a v součtu „pouze“ o nějakou desítku miliónů, ale... kolik pomůcek pro postižené by se za to dalo nakoupit a kolik lidí v nezaviněné nouzi by se mohlo dočkat místo toho rychlé pomoci...

 Jsem si vědom, že tyto nikterak zásadní peníze by se v rozpočtech prošustrovaly jinak. Ale ta alegorie, že za rámusu rachejtlí se „pálí“ vybrané daně, je příznačná i pro méně spektakulární – a naopak ututlávané – toky peněz ze „společné“ pokladny. Nějak nemohu přijmout, že jezdíme po děravých silnicích, máme obavy o dostupnost lékařské péče a potkáváme stále více lidí v nouzi i bez domova, ale na ohňostroje máme.

 Nechci, aby to vyznělo socialisticky, i když na jistou lidskost bychom neměli zapomínat bez ohledu na politické založení. Já naopak jsem přesvědčen, že stát by měl vybírat peníze od lidí co nejméně a pouze na zásadní věci (říká se tomu minarchismus). Při menším přerozdělování by bylo méně korupce, klientelismu i hloupostí, které ty rachejtle symbolizují.

 A možná více než o peníze jde o to, jakými prkotinami se má ještě veřejná sféra vůbec zabývat, v čem se má ještě angažovat. Nemám nic proti ohňostrojům. Ale nejsme v postavení Dubaje nebo Kuvajtu, aby je financoval stát (ten daně vybral, ne města). V našem případě mi to spíše připomíná „chléb a hry“, tedy lidem polévku pro chudé a rachejtle jako ohlupující stafáž. Slavit pompézně pyrotechnikou „úspěchy“ našich politiků a radních opravdu většinou nemáme proč.

 Může Praha oslavovat postup radních (bývalých i současných) v případě tunelu Blanka? Šermování s absolutní neplatností smlouvy a zakonzervování skoro dokončené stavby považuji za nejhorší možný postup s mnohamiliónovými škodami, což není trestným činem jen proto, že to prohlasovali politici.

 Něco podobného jsme zažili i v mém domovském Frýdku-Místku, kde radní nechali zločinně zbourat víceúčelovou sportovní halu – mimochodem jednu z nejmladších hal mezi okresními městy, regionální dominantu i architektonický skvost – jen proto, aby přímo u nejfrekventovanější přetížené silnice, která přes dvacet let čeká na obchvat, vybudovali developeři další z mnoha obchodních zón ve městě. (O bývalé hale ještě v provozu i s fotografiemi jsem informoval zde. Není vám ji líto?).

 Když stejní bafuňáři pak vypouštějí i moje nemalé daně do luftu, nějak mě to nedojímá. Vím, že některým lidem i dětem se to líbí. Ale tady bych viděl parketu pro soukromé firmy, které by jistě mohly ohňostroje financovat, třeba s reklamním nebo dobročinným podtextem. Na Silvestra by jistě bylo zájemců dost. Politici opravdu reklamu na obloze nezaslouží.

 Peníze se nevyhazují oknem jen v Česku. Je tomu tak všude, kde se hospodaří s veřejnými (tedy cizími) prostředky. Je docela ilustrativní informace, že hospodářsky zdevastované Řecko uvolní na půlroční předsednictví Evropské unie v přepočtu cca 1.400 miliónů korun (jistě to nebude částka konečná). Prý to je úsporná varianta. V porovnání s českým předsednictvím, které bylo asi třikrát dražší (vzpomeňme na ProMoPro), možná ano. Ale k čemu je to daňovým poplatníkům dobré?

 Kdybych byl režisér, tak ve filmu o EU bych předsednictví právě Řecka považoval za dobrý bonmot, hovořící za vše. Ale to není fikce, ale realita. A možná i skutečný ohňostroj za zvuků Ódy na radost Řecko uspořádá.

 Co byste řekli, kdyby si nákladnou vánoční výzdobu svého domu pořídil občan před osobním úpadkem, který navíc dluží za elektřinu? Asi byste si ťukali na čelo. Ve veřejné sféře jde o docela běžný jev. Čím méně chleba, tím více her.

 Ty rachejtle nádherně alegorizují, jak se hospodaří s veřejnými rozpočty. Než budou ohňostroje pořádány z privátních zdrojů, budou mi evokovat osud našich daní.

 PS K novoročnímu bilancování řadím také svůj poslední článek ve starém roce: Ovčanům chyběly Zemanovy vize. Mi jedna nadbývala.