Nová Utopie – integrační náboženství EU

V přirozenosti člověka je vzhlížet k lepším světům (a zítřkům). V jeho genetické výbavě jsou však vlastnosti, které to v reálném světě objektivně a nevyhnutelně limitují. To je přírodní zákon.

Na začátek budu citovat z Wikipedie, kde je výstižná definice pojmu »utopie«:

„Utopie ve svém nejobecnějším pozitivním smyslu označuje lidskou snahu o vybudování lepší, možná i dokonalé společnosti.

Utopie ve svém negativním významu označuje myšlenky, které jsou příliš odvážné, příliš optimistické, plány, které jsou neuskutečnitelné.

Významově je slovo utopie odvozeno z řeckých slov ou = žádný a topos = místo. Jedná se tedy o značení světa, které dosud neexistuje, nebo který existuje pouze v myšlenkách

Termín pochází z díla Utopie Thomase Mora z roku 1516, ve které autor popisuje dokonalou společnost žijící podle pravidel rovnosti."

Necharakterizuje vám to ambiciózní vizi Evropské unie, směřující k multikulturnímu integrovanému celku bez státního sobectví a bez válek? Propadnutí takové vizi, až s nábožensky nekritickým zanícením však není nic nového.

I náboženství jako takové plnilo vždy lidskou touhu po lepším světě. Pohříchu byl tento spravedlivý svět vyhrazen poslušným až po smrti. Je jen logické, že té bázně boží využívali a využívají věrozvěstové všeho druhu k pozemskému uspokojení svých potřeb. Není podstatné, zda tou modlou je Zeus, Budha, Manitou, Alláh nebo Ježíš. Jde jen o personifikaci požadovaného vzorce chování. Na jedné straně tento vzorec může být společensky prospěšný, na druhé straně tam, kde si víry konkurují - dlužno říci, že prostřednictvím svých smrtelných pozemských zástupců - tam se kříží ty vzorce chování a zájmy, což vede až ke „svatým" válkám.

Utopický svět, v němž by se měly splňovat naděje lidstva však nemusí být jen posmrtnou fikcí. Už komunisté přišli na to, že je možné odkázat na svět pozemský, který však má existovat až někdy v budoucnosti. Komunismus byl - a pro někoho stále je - takovou Utopií, kde není chudých a kde všichni mají dostatek podle svých potřeb. Brání tomu dva důvody, bohužel však podstatné: Zaprvé se toho jako každé víry chopí vykladači jediné správné cesty, jejichž cíl však neleží v budoucnosti, ale tady a teď. Ideál si usurpují autoritáři, výsledkem čehož je cesta do totality. Zadruhé tento ideál je v rozporu s neodstranitelným egoismem. Ten egoismus je možné usměrnit, ale většinou za cenu potření individuální soutěživosti a osobní svobody, což nutně vede k zaostávání a k nedostatku. Cíl se tak vzdaluje.

Když to domyslíme, ideál integrované Evropy je stejnou utopií. Má i prvky náboženství, spočívajícího na slepé víře. Také má své věrozvěsty, kteří z toho tyjí. Je nesporné, že autoritáři, kteří by direktivně chtěli přetvářet Evropu, a to v rozporu s ustálenou formou demokracie, tady nabývají vrchu. Proč nějaká referenda, proč nechávat kompetence národním parlamentům? V Bruseli všechno vědí nejlépe a dají nám to bez nějaké demokratické veteše rovnou direktivami EU.

Dalším zádrhelem je, že se tady opět bagatelizuje zákonitý egoismus, tentokrát sobectví mezistátní. Zamlčují se nepochybné národní zájmy. Nezapomeňme, že i EU je výrazem takového sobectví vyhranit se proti zbytku světa. Ono proklamované evropanství je stejně v rozporu s kosmopolitismem lidí, kteří mu naletěli.

Jestli se někdo nechal opít novodobou ideologií evropanství, tak by měl sledovat francouzské ambice, které tváří v tvář našemu europředsednictví předvádí v přímém přenosu Sarkozy. Napadání českého předsednictví i prostřednictvím francouzského tisku už hraničí s diplomatickou válkou. Výstižně se hovoří se o ukradeném předsednictví. Naposled nám „ukradl" Sarkozy Abbase, ale urážlivá ofenzíva začala ještě před koncem francouzského předsednictví a pokračovala třeba při bojích v Gaze. Teď se dokonce hovoří o „vůdcovství", na které prý Česká republika nemá. Cosi neblahého to připomíná a zároveň to v historických souvislostech varuje. Sarkozy opět na únor plánuje schůzku mnichovské čtyřky (možná trojky), plánují se oddělené akce eurozóny, aby bylo Česko odstaveno.

Divíte se? Já ne. Už prezident Klaus varoval, že neexistuje nic jako evropská identita. Ano, jsou lidé, kteří umějí být všude doma, ale nikdo svůj kosmopolitismus neomezuje na Evropu. Je to prostě jen pašalík pro velmocenské ambice velkých členů EU. Malé státy budou mít po „Lisabonu" hlasy v jednotkách procent a evropské velmoci si budou moci dovršit rozdělení Evropy po Jaltě.

Je utopické a naivní si myslet, že mocnosti se vzdají svých národních zájmů. Nakonec jsem již uvedl, že je to geneticky ustaveno. Každá tlupa šimpanzů bere do ruky klacek, když někdo chce narušit jejich teritorium. Nerespektovat přírodní zákonitosti je hloupé. Kdyby někdo chtěl namítat, že lidská společnost je vyspělejší, tak budu oponovat jednak tím, že nakonec se vždy prosadí přírodní zákonitosti, a to natruc mesiášům všeho druhu, a jednak tím, že demokracie je vyzkoušená pouze uvnitř státních útvarů. Mimo státní hranice nemůže fungovat, protože by ani nedohlédla ke zdroji rozhodování.

Navíc je přírodním zákonem, že přemíra integrace vede vede k nepořádku. Evoluce je založena na diverzitě. Přemíra snahy o jednotný řád vede paradoxně k rozpadu organizace. Nejintegrovanějším myslitelným objektem ve vesmíru je černá díra. Ve všem, co spolyká, znehodnotí informační bohatství subsystémů, které měly tu smůlu, že spadly pod horizont. Ano, ten nejintegrovanější objekt má vždy největší entropii. Entropa jako alegorie Evropy prizmatem EU tak je velice případná. Společné s černou dírou má to, že co do ní spadne, přijde o identitu. Co se děje s penězi v této černé díře, zůstane navždy pod horizontem vnějšího pozorovatele.

Vrátím se ještě k utopii jako nástroji pro ovládání. Stejnou funkci má i multikulturalita, takzvaná politická korektnost a boj proti globálnímu oteplování. Jde vždy o ideologii, která se chce přiživit na globalizaci ohlupováním mas. Nebo vidíte nějaký efekt, že se přes celý svět dováží bioetanol, jehož výroba a doprava převýší energetické úspory? A to nemluvím o doprovodném zdražování potravin a zvyšování ceny a snižování kvality pohonných hmot. Vidíte nějaké úspory v návrzích na sešrotování starších vozidel? Umělé zkracování životnosti výrobků s vysokým vkladem energie má být úsporným chováním?

Nechci v těch nekonečných argumentech pokračovat dál, ale je příznačné, že zájmy na propagaci těchto hloupostí se kříží právě v EU.