Nechtěl bych být ministrem financí, nechal bych to Janě Kolářové

S touto blogerkou často nesouhlasím, protože ji považuji za poněkud naivní obhájkyni pseudopravicových schemat. Ale věřím tomu, pokud své kvalifikační předpoklady uvedla objektivně, že by byla lepší ministryní financí než Jan Fischer.

Já ovšem ambice, jako paní Kolářová, nemám. Proč?

● Nejsem tak hloupý, abych potřeboval ke svému živobytí plat z něčích daní a z milosti politiků.

● Nejsem zadlužený jako Jan Fischer. Ale jeho výběr je opravdu příznačný: k zadlužené zemi zadlužený ministr financí.

● Nejsem šarlatán jako Kalousek, který navýšil složenku pro každého jednoho obyvatele ze 121 na 175 tisí korun.

● Nedosahuji ani kvalit Bohuslava Sobotky, který zastává Špidlovo heslo „zdroje jsou“ a Paroukovo furiantství „státní dluhy se neplatí“.

● Nepřežil bych, že v době krize musím kromě platů rostoucího počtu duchovních ještě vyplácet nějaké nesmyslné finanční náhrady v rámci církevních „restitucí“.

● Chodil bych kanály, kdybych měl spoluodpovědnost za solární loupež.

● Krvácel bych, kdykoliv bych musel vydávat dluhopisy, obligace či bondy a platit finančním žralokům úroky za hloupost svých předchůdců.

● Kdyby můj premiér v podepsal v Bruseli ESM, bankovní unii nebo něco podobného, nezbylo by mi, než se čestně zastřelit.

● Nejsem politik, abych na to všechno měl žaludek.

Paní Kolářová, držel bych Vám palce :-) Horší by to být nemohlo :-(

PS To bylo pouze situační ironické postesknutí. Dnes jsem ovšem zveřejnil daleko zásadnější článek „Každý útok na svobodu jedince je především útokem na jeho bezpečí“. Přicházíme totiž nejen o peníze, ale i o stále větší část svobod. A viníci jsou titíž. Nezvykejme si!