Nebojte se koruny, to jen Tůma chytil ČNB do pasti

Guvernér ČNB Tůma slovně intervenoval proti koruně. Jednak tím překročil zadání zákona, kdy má dbát o cenovou stabilitu, a jednak podlehl lobbingu vývozců, zejména zahraničních investorů.

Hlavně se však dopustil kroku protismyslného, kontraproduktivního a krátkozrakého. V letošním roce totiž začala podstatně růst inflace. Ceny rostou a index spotřebitelských cen k předchozímu roku je kolem 7%. Z hlediska cenové stability, kterou má ČNB ze zákona na starosti, mělo být prohlášení guvernéra právě opačné. Vkladové úroky nedosahují ani poloviční výše nárůstu spotřebitelských cen, takže úroková politika ČNB znehodnocuje úspory a nemotivuje k odkladu spotřeby, ale právě naopak spotřebu jako inflační faktor ještě podporuje.

Kdyby nebylo posilování koruny, promítal by se světový růst cen, zejména potravin a surovin, ještě výrazněji. Hlavně  zdražování energií má multiplikační efekt a nebýt posilující koruny, která tyto vlivy částečně kompenzuje, došlo by k cenovému šoku. Nejistota kolem dodávek ruské ropy, kdy ropa z Ingolstadtu je dražší, tlak na zvýšení cen ještě umocňuje. Když si k tomu připočteme, že z Ameriky se šíří finanční krize, neznamená to nic jiného, než úbytek peněz, směřovaných do úvěrů a půjček, tedy zhoršení dostupnosti úvěrů doprovázené jejich odpovídajícím zdražováním. A to jsem ještě nezmínil, že akcie, jakožto konkurenční cíl investic, obecně zažívají špatné časy. Navíc okolní země včetně eurozóny mají úroky vyšší. Nečeká se ani takové zpomalení ekonomického růstu, jež by opravňovalo snižování sazeb ve smyslu prorůstového opatření. Nic nenasvědčuje tedy neuváženému Tůmovu prohlášení, že ČNB by mohla úrokové sazby pod náporem silné koruny snižovat.

Pravý opak je pravdou, protože budou tlaky právě na zvýšení sazeb. Proto jsem ani na minutu nevěřil, že by mohla ČNB na svém příštím zasedání 7. srpna sazby snížit. Tůma tak mohl jen udělat krátkodobý zub v kursu koruny a vyděsit lidi, kteří se chystají na zahraniční dovolené, a sebrat jim část úspor ve prospěch směnárníků. Až se o tom investoři přesvědčí, že to bylo plácnutí do vody, přestane mít ČNB na vývoj kursu koruny jakýkoliv vliv. Pak nepomohou ani ztrátové intervence.

Zcela vylučuji, že by opravdu mohlo dojít ke snížení úroků, jen z toho důvodu, aby guvernér neztratil tvář. Snad tolik zodpovědnosti bude zbytek bankovní rady mít. Možná z jakési stavovské kolegiality odloží zvýšení sazeb, potřebné aspoň k úrovni eurozóny, tedy někde kolem 4,25%. Zvýšení sazeb pod tlakem inflace a devizových investic nakonec bude neodvratné, ale to už bude Tůma za kašpara.

Nasadil svůj kredit ve službách vývozců, hlavně těch, kteří k nám přišli investovat především kvůli nízkým nákladům a zejména mzdám, jež ovšem přepočítávají na eura. Tůma se snaží snížit také inflační očekávání, což má umírňovat mzdové požadavky pracovníků v úspěšných, zejména nadnárodních korporacích. Tito exportéři si zvykli na úkor naší životní úrovně prostřednictvím slabé koruny realizovat zisky, jichž by doma nedosáhli. Dá se říci, že vyvážejí i naši životní útoveň.

Těm nyní sehrál Tůma mouřenína. Je pravda, že hrozí, že někteří investoři mohou své montovny od nás přesouvat do levnějších - rozuměj zaostalejších - zemí. Pokud nechceme zůstat zaostalou zemí, je to nezvratná tendence. Po revoluci bylo však dost času, zaměřovat se místo investičních pobídek montovnám na vyšší přidanou hodnotu jako na žádoucí trend. Nechci tady opakovat, co už jsem napsal zde. Zejména ti, co by mě chtěli kritizovat, ať odkaz prokliknou, budou mít další futr do kanónu.

Existuje ještě katastrofický scénář, že to Tůma myslí vážně a bankovní rada s ním bude solidární. Zaprvé to bude inflační faktor s nepředvídatelným koncem. Ale hlavně v rozkolísaném světě, nyní zvlášť citlivém na špatné zprávy, by to znamenalo, že přestáváme být důvěryhodnou ekonomikou, v níž se vyplatí finanční investice denominovat. A špatné zprávy mohou mohou být důležitější, než samotný stav ekonomiky. Po úprku od koruny by však ani dramatický hospodářský pokles na sebe nenechal dlouho čekat. Nedejme se mýlit, že je tento scénář nepravděpodobný. Malé ekonomiky jsou totiž vratké a stačí málo, aby vznikla i nepodložená panika.

Úroky by se mohly dostat zase k nějakým šíleným sazbám kolem 25% jako před zhruba desíti lety (Tošovského ČNB tehdy však sazby přestřelila z opačné strany). Koruna by se pak řítila volným pádem, který by ČNB nemohla zastavit, i když by se pod cenou začala zbavovat deviz. Vyhovovalo by to těm nadnárodním bumbrlíčkům, ovšem zchudli bychom my všichni. Po přepočtu na euro bychom se zase stali chudými příbuznými vyspělé Evropy. Po vstupu do eurozóny bychom odevzdali další část národního bohatství. Však si počkejme, jak na to doplatí obyčejní Slováci.

Věřme tedy, že 7. srpna zvítězí zdravý rozum, i když by se ukázalo, že guvernér Tůma si zatančil jako slon v porcelánu. Příznačné je, že v těchto tanečcích jej podporuje ekonom RaJe ing. Paroubek.

Doporučení: S nákupem devíz ještě počkejte. V opačném případě, že bych neměl pravdu, už se z dovolené ani nevracejte. Na dovolenou s eury v kapse by se vyplatilo jezdit k nám - do země zaslíbené, kde kmán ví, že pán přichází z ciziny. Pro něj tady holky a pivo zůstanou levné.