Ňadry bych se tedy neoháněl

Vím, že to je dobrá vábnička na karmu. Ale když si někdo přisvojí cizí poprsí jako lákadlo pro nekonečný příběh popularizace své homosexuality, nemám slov - těch korektních. V kontextu bych čekal jinou část těla.

Pan Sidovský si také se zápalem jediného spravedlivého bere na paškál bulvár. Měl by pravdu, kdyby za svou pochybnou popularitu nevděčil právě jemu. Já jsem opravdu dlouho nevěděl, kdo to pan Sidovský je. Ozřejmilo se mi to až v jeho článcích na blogu.

Kdyby chtěl někdo kontrovat, že nějaký bezvýznamný Streit, kterého nikdo nezná, se také předvádí jen na blogu, měl by pravdu, pokud bych o popularitu usiloval jako o součást své obživy. Já jsem rád, že v bulváru nejsem a snad nikdy nebudu. Ve světě tzv. celebrit, kterými se pan Sidovský tak často a rád ohání, platí na rozdíl od „mého" světa, že o kom se nepíše, jako by nebyl. Pan Sidovský nechce ponechat nic náhodě, a tak píše o sobě sám a podprahově nám sděluje, se kterou tzv. celebritou se zná - v dobrém nebo ve zlém. Vůbec mu nezávidím, z tohoto okruhu se osobnosti, jichž si vážím, nerekrutují.

Také zde nepředvádím skoro v každém článku svou heterosexualitu. Myslím si, že do toho nikomu nic není. A opak považuji za nechutný exhibicionismus i od jinak orientovaných menšin. To nemá pan Sidovský v hlavě nic jiného?

A co už je vrchol nevkusu, je dotčenými neautorizovaný seznam gayů. To, že si dovolil jmenovat jako gaye třeba zemřelého Eduarda Cupáka, považuji za podlé. Už předtím si totéž dovolil k zesnulému výtvarníkovi Janu Zrzavému a dalším. Nemohou to už potvrdit ani vyvrátit a bylo porušeno jejich právo na diskrétnost. Nevím nic i tom, že by to za života chtěli vytrubovat. Stejně tak zpěvačka Bartošová mu nedala copyright na svá ňadra.

Dokonce celý článek věnoval tzv. „elitám", samozřejmě homosexuálním. Pomiňme, že tam jsou i „elity" velmi pochybné, vesměs se jedná o mediální sféru. Jestli jsem přehlédl nějakého vědce nebo myslitele, je tomu tak proto, že jich je v seznamu tak málo. Utajeno mi zůstalo, jakou elitou je Jiří Hromada, tedy kromě své poruchy sexuální orientace (pozor, jde o korektní medicínský termín). Nic proti panu Hromadovi nemám, ale nerad se dívám na pozitivní diskriminaci. A také nemám rád, když jsou intimními záležitostmi obtěžováni nezúčastnění.

V tomto kontextu jeho permanentní verbální exhibice považuji od pana Sidovského za drzost, že veřejně - a dokonce opakovaně - pranýřoval, že Lukáš Vaculík se hodlá bránit soudně proti nařčení z homosexuality. Vážený pane, já bych se bránil taky. A nepovažoval bych to za demonstraci heterosexuality, ale za obranu proti nařčení z poruchy sexualní orientace. Žádná politická korektnost nemůže z této orientace udělat normu nebo dokonce žádoucí zaměření - už kvůli zachování lidstva.

Neupírám panu Sidovskému ani nikomu jinému právo na jakoukoliv sexuální orientaci, pokud tím nikomu neubližuje. Ale permanentní manifestace jeho sexuální preference mě obtěžuje. Jak už jsem říkal, soudný člověk respektuje záležitosti intimního rázu.

PS Předmětem mého slušně napsaného článku není pan Sidovský, který mi je ukradený, ale monotematické zaměření jeho článků. Napsal bych mu i do diskuse, ale u posledního článku ji ani neotevřel. Sám jsem se několikrát stal terčem jiných bloggerů, tak snad admini neuplatní nějakou „policky korektní“ pozitivní dikriminaci.