Na krizi NERV, nebo ČSSD? Kdepak, léčbu Klausem!

Přesně stejný příměr o chřipce, která léčená trvá týden a neléčená sedm dní, mě napadl, ještě než ho prezident zmínil. Rád bych tuto analogii ještě doplnil.

Ta krize sice není rýma ani chřipka, ale řádně zanedbaný katar horních cest dýchacích, který hrozí přerůst v zápal plic. V takovém okamžiku není možné začít vyvíjet nová nevyzkoušená léčiva, je třeba aplikovat konzervativní léčebný režim. Tedy nejhorší by byly experimenty.

V žádném případě nestojíme o lékaře, kteří si na odeznění nemoci chtějí udělat jméno, jako ČSSD. Dokonce jsme se setkali i s případy, kdy takoví „lékaři" indikovali rakovinu, kterou člověk neměl, aby ji pak úspěšně jakoby vyléčili.

Už rakouský doktor Bodner, který léčil bývalého prezidenta Havla, když jej podruhé operoval v Česku, se nemohl smířit s naší zálibou v konciliích a komisích. Podle něj je to neefektivní a jen to rozmělňuje odpovědnost. NERV je přesně takovým případem. Když odhlédneme od toho, že v něm není nikdo, kdo by řídil aspoň dílnu, tak samotné množství lidí je varující. Z toho rezultuje také to, že prý vyprodukovali šílených 250 léků na krizi, z nichž pak osvíceně vybrali 32. Takové množství musí pacienta zákonitě zabít.

Jistě, je třeba vyzkoušenými postupy zajistit, aby pacient nezemřel hlady. Určitě by nikdo neměl kvůli krizi mít problémy za hranou samotné lidské existence. V době, kdy dnešní léčitelé ještě ani na krizi nevěřili, za jejich bohorovného dohledu padl celý sektor skláren a porcelánek. Stát by se měl postarat i o rehabilitaci tam, kde je to účelné. Když zotavující se pacient vytvoří se státní pomocí hodnoty, které budou mít své opodstatnění i po odeznění krize, jistě to nebudou vyhozené peníze. Už teď je pozdě na přípravu rozvoje jaderné energetiky a naše silniční, železniční síť a mosty zažívaly krizi ještě dříve, než vypukla ta globální. Památky jsou také v kritickém stavu. Tady bych neměl strach, že by se vložené prostředky minuly účinkem. A navíc tyto investice nikdo na rozdíl od automobilek nemůže odstěhovat.

Pacient nemusí do sebe rvát tolik léků, aby nakonec ještě netrpěl vedlejšími účinky nebo závislostí. Co bychom ale neměli, pouštět pacientovi žilou nebo jej intoxikovat třeba olovem či rtutí. Známe případy, kdy pacient neumíral na nemoc, ale na léčbu. Je třeba počítat i s tím, že se tělo brání horečkou. Nemoc prostě není nic příjemného. Přílišným tlumením horečky, která je obrannou reakcí, léčbu neurychlíme, naopak.

Před onemocněním je třeba dbát na kondici, zdravý styl i na otužování. Proti tomu šly všechny ty umělé pobídky, které pro vybrané subjekty vytvářely skleníkové prostředí. Ale on ten darwinismus má něco do sebe.

Závěrem bych podotkl, že krize nevznikla u nás. Po mrtvici, která omezila hybnost, se asi nezaměříme na periferní léčbu končetin. To znamená, že krize musí odeznít tam, odkud se k nám rozšířila. Naše terapie je i vzhledem k naší váze v globální ekonomice irelevantní. Zase by z takové léčby měly prospěch lobby, které by nám tu medicínu prodávaly. Nechme ty velké, ať „bojují", stejně jim to nevymluvíme. Když Němci rozhodnou, že podpoří prodej u nás vyráběných Fabií, proč ne? Ale dělat stejnou hloupost na revanš by bylo o to hloupější, že my nemáme v tom Německu svou automobilku.

Takže ČSSD nebo NERV? Je to z louže pod okap. Pravdu má prezident Klaus, i kdyby byl zase v menšině.