Missky, hurá pod kudlu! Plastiky s.r.o.

  Aneb soutěže krásy jako public relations a marketing v oblasti plastické chirurgie.

Blíží se zase nějaká soutěž Miss naší země. Není to sice ještě Miss vesmíru (Universe), ale nedá se na to nenarazit, i když se takovým „zprávám" snažím vyhýbat. Vždycky si říkám, že ta Miss Universe bude mít asi nejzelenější tykadélka. Jinak bych se spokojil s hezkými českými děvčaty, ale to jaksi v poslední době není v módě. Od doby, kdy moje favoritky vypadly vždy v předkolech, se už na ty soutěže nedívám.

Nechápu totiž jednu věc, kterou musím rozvést. Trvám na tom, že máme hezké obdařené holky a nemyslím tím žádné lokomotivy. Naposled jsem si to ověřil v Bádensku-Württembersku, kde pohled na Švábky téměř nikdy oku nezalahodí. Naštěstí, že ta integrace EU ještě natolik nepokročila. A Hybáškovou, ať si v Bruseli klidně nechají.

Proto nerozumím tomu, že do užšího finále se i u nás dostanou vždy soutěžící, za nimiž byste se těžko na ulici ohlédli. Postupují vesměs ty nejvyšší a nejplošší. Je to jakési prokletí těchto soutěží. Ale začalo mi svítat. Součástí poroty bývá vždy nějaká minulá Miss, která přece nemůže připustit, aby ta nová byla hezčí než ona nebo jen měla pravá prsa, za něž ona musela draze zaplatit.

Také tam sedí umělci, skuteční či domnělí, a ti, pokud by tam zrovna nepřišel Jan Saudek, asi považují sexualitu za něco přízemního, a tak hledají éterické bytosti zvící Múz. Pak tam jsou také často módní návrháři, kteří hledají věšáky na své šaty.

Ale to hlavní je, pokud v porotě zasedne plastický chirurg. Ten hledá adeptky pro své nože. Do té doby mi nebylo jasné, proč vybírají holky se slepičím hrudníkem, které když uspějí, podlehnou neodolatelné touze po dekoltu sexbomby. Nezajímám se o jména těch nešťastnic, ale nedá se už otevřít ani zpavodajský server, abyste na nějaké nové silikony domácí provenience nenarazili. Mohu si ukroutit hlavu, zda by nebylo levnější vybrat rovnou holky, které tato vylepšení nepotřebují.

Takže to musí být nějaký světový komplot plastických chirurgů. V některých zemích Jižní Ameriky, zejména v Kolumbii a Venezuele, se adeptky musí své povinnosti podstoupit plastické operace zhostit už předem, aby se na soutěž vůbec kvalifikovaly. No to je kšeft! Taková nová prsa mohou vydat za menší auto. A přírodní krásky mají prostě smůlu.

Sdělovací prostředky popularizací umělých vnad dělají všechno pro to, aby se podobné zvyklosti prosadily i u nás. Bohužel tomu pak podléhají i ženy mimo šou byznys, které neživí dekolt. Některé z nich to ani nepotřebují. A známe bývalou ministryni, která šla opačnou cestou. Prostě každá by chtěla, co nemá.

Zoufalé je, že tato vylepšovací mánie si už i u nás vybrala nejvyšší oběť. Je to sice smůla, ale osudná, tragická a zbytečná. Jako by i slova držela smutek a příčila se hned na klávesnici.

Trochou optimismu mě naplila skutečnost, na níž upozornila i MF Dnes, že v době krize se mění i měřítka krásy směrem k přirozeně oblejším tvarům. Prý se to prokázalo za minulé světové krize v roce 1929-30. Tak aspoň při té bídě...