Košťále, nechceme Sammera ani vás

  Aspoň já neznám nikoho, kdo by si myslel, že tento zahraniční trenér by byl řešením. Dokonce si osobně myslím, že není žádný důvod se obracet do ciziny.

Ano, je pár mimořádně úspěšných trenérů-profesionálů, kteří by prospěli každému mužstvu. Určitě je takovým třeba Hidding nebo Mourinho. Ale na zaplacení těchto špiček jistě nemáme a nějaká druhořadá volba nemusí být lepší než domácí odborník.

Vím, že u mnoha zahraničních národních mužstev vsadili na cizí trenéry, někdy i úspěšně. Ale mnohdy také za velké peníze se očekávání nesplnila, jako třeba v případě anglické reprezentace a švédského trenéra Ericssona. Na druhé straně si nedovedu představit, že by německé nebo italské národní mužstvo trénoval cizinec.

Státní reprezentace je něčím více než jen úspěšnou firmou, která ke splnění svých cílů využívá manažéry odkudkoliv. Všechno to stojí na národním principu, národní symbolice a sportovním patriotismu. Vlaje státní vlajka, správně nabuzení hráči zpívají hymnu. Diváci jsou oblečeni do národních barev. Ta emocionální stránka se nedá oddělit. Cizí trenér, který neumí ani jazyk, pak vypadá při tom jaksi nepatřičně, byť by chtěl upřímně dosáhnout úspěchu. Ale sportovní vlastenectví, nadšení a někdy výkony na hranicích sebeobětování jsou opravdu něco jiného. Vzpomeňme třeba na Ivana Hlinku po triumfu v Naganu, zda by bylo možné totéž prožívat třeba s ruským odborníkem.

Osobně bych nechtěl, aby nám k vítězství napomohl třeba narychlo naturalizovaný Brazilec. Mnohdy domácí hráči právě v reprezentaci podávají vrcholné výkony, protože je to pro ně otázkou cti rerezentovat vlast, nikoliv otázkou peněz. A také mnoho dělá ten pocit sounáležitosti v kolektivu rodáků z vlastní země. I když by se tomu dnes někdo mohl vysmívat, je tomu postě tak. Zazní česká hymna a mnohým tvrdým sportovcům tečou slzy.

Nechtěl bych, aby se reprezentační mužstvo stalo jen otázkou peněz. Pak by i fandovství se stalo otázkou manipulace a vlastně jen soubojem sponzorů, jimž bychom pouze dělali křoví jako reklamní objekty. Právě nadnárodní monopoly, zcela pragmatické a nezávislé v ničem na národnostech, velice často brnkají na národní strunu, pokud chtějí vydělat. A tak třeba německý gigant tvrdí, že fandí českému fotbalu, nebo nám anglický řetězec prodává české vlaječky.

Nevím, nakolik úspěšný by byl Ivan Hašek jako trenér reprezentace. Pamatuji si jej jako zarputilého, ale někdy i zákeřného hráče. Ale prvotní předpoklad, kromě své nesporné kvalifikace, splnil. Považuje reprezentaci za otázku cti a je ochoten dokonce zaplatit za to, aby se vyvázal ze skutečně lukrativního arabského angažmá v Dubaii. Klobouk dolů!

Já nechci žoldáka Sammera! A vy, pane Košťále, si tím legitimitu nekoupíte. I toho Haška se snažíte angažovat jen pro svou záchranu. Jste strůjcem neúspěchu, takže už žádný Sammer, ale ani Košťál.

Související blog zde.