Klausovy nepodpisy

Prezident Václav Klaus nepodepsal zákon o malé důchodové reformě, která zvyšuje princip zásluhovosti při výplatě penzí. Zároveň ale nevyužil svého práva vrátit zákon Poslanecké sněmovně.

Podpis prezidenta

Stejně prezident jednal v roce 2004, kdy nepodepsal zákon o zásluhách Edvarda Beneše. Obdobně i v roce 2005 nevrátil, ale ani nepodepsal zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie. V roce 2008 zase stejným způsobem ignoroval zákon upravující podmínky pro uzavření sňatku či registrovaného partnerství. Letos už předtím jednou se zachoval stejným způsobem u zákona o České národní bance.

Mnoho čtenářů mi často předhazuje – slušně řečeno – že jsem nějaký Klausův fanatický stoupenec. Není tomu tak. V naší politice sice není nikdo, s nímž by se natolik kryly mé názory, ale pokud jde o mě, určitě bych registrované partnerství a podporu obnovitelných zdrojů „vetoval“. Kdybych chtěl Klause parafrázovat, přivazoval bych se tehdy k rotačkám, kde se tiskly příslušné sbírky zákonů.

Myslím, že většina těchto zákonů zasloužila aktivní nesouhlas. A to i tehdy, jestliže je zřejmé, že by „veto“ prezidenta bylo přehlasováno. Pouhé nepodepsání považuji za plané gesto, které sice naznačuje osobní postoj prezidenta, ale na platnost zákonů nemá žádný vliv. Takové lavírování na způsob chytré horákyně považuji za licoměrné. Diplomacie se sice takových prostředků neštítí, ale chlap by měl za svůj názor bojovat, ne se jen distancovat.

Chápu, že prezident Klaus chce dát najevo, že není razítko. Nechce přisvědčovat těm vykladačům Ústavy (naposled Jiří Dienstbier z ČSSD), kteří rádi operují tím, že prezident MUSÍ připojit svůj podpis. Klaus se snaží přispět k tomu, aby prezident nebyl chápán jen jako protokolární nebo osvědčovací funkce. V tom má mé plné pochopení. Jenže když použije onoho triku s „nepodpisem“, neznevažuje zároveň hodnotu podpisu prezidenta, jestliže zákon platí i bez něj?

Pokud se týká zvýšení zásluhovosti v důchodovém systému, tady bych proti zákonu nic neměl, naopak. I po novele bude zákon více solidární než zásluhový. Ono zní pěkně, že důchodový systém není pojištěním a že by měl zajišťovat jen minimální jistotu pro přežití, aby se každý ještě v aktivním věku zabezpečil individuálně a svobodně. Jenže o tom není ani řeči! Svobodné rozhodnutí nám stát upírá a stále nás hodlá i podle připravované reformy regulovat vysokými odvody. Na druhé straně někteří dlouhá desetiletí do systému platili vysoce nadprůměrné částky. Není přijatelné jim říci, že jejich peníze stát utratil, a proto úplně rezignuje na princip zásluhovosti a bude vyplácet jen almužnu.

Jen jedenkrát bych prezidenta Klause za „nepodpis“ velebil. To bylo tehdy, když se vymezoval proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Tuto historickou šanci promarnil.