Kauza Vondra: Ušpinění nemohou čistit

Pochopte, když zloděj volá, chyťte zloděje, je to fraška. To ovšem neznamená, že by nemohl ten zloděj, jehož svědomí je pohoršeno pouze cizími zlodějnami, mít pravdu.

Někteří naivní čtenáři si pochvalovali, jak je očistné a mnohoslibné, že Vondra začal na ministerstvu obrany odhalovat klientelismus, parazitismus, mrhání i prosté rozkrádání. Však o těch ztracených stovkách miliard si cvrlikají vrabci na střeše. Kdyby tomu tak již dvě dekády nebylo, nemusela by třeba důchodová reforma být tak aktuální a ve zdravotnictví by se dostalo s rezervou i na sestřičky. Ovšem pár nastrčených firem by ostrouhalo a ztratilo svou jedinou kvalifikaci – totiž napojení na politiky.

Vondrovi se to odhalovala neřádstva, když přes ně útočil na Bartáka a Kalouska. I oděl se do rytířské zbroje, do jedné ruky meč a do druhé fangli pravdy a lásky, s níž se nakonec oháněl vždycky. Snad sám svému poslání uvěřil. Jen ústa ho prozrazují, i když nic neříká.

Samozřejmě, že má pravdu. Co se dělo za Kalouska, Kühnla i za Bartáka, jistě volalo do nebes. Jenže do podobných penězovodů smočily zobák všechny parlamentní strany. Desítky miliard každý rok už celých dvacet let jen mizí na nesprávných kontech. Z našich daní přímo na soukromé účty v daňových rájích. Nesmíme si myslet, že Grossem to skončilo.

A tak i Vondru dostihla dosud běžná praxe. Kalousek, když viděl, že se útočí na něj a jeho lidi, samozřejmě vrátil úder. Jeho ministerstvo financí podalo trestní oznámení, že přímo pod nosem a v gesci vicepremiéra Vondry bylo vyplaceno bez veřejné soutěže vybrané firmě nad rámec schváleného limitu o 681 miliónů korun více než mělo. Firmy, které se do soutěže nemohly přihlásit, dnes operují odpovídajícími částkami v jednotkách miliónů korun.

Je jasné jak facka, že se jednalo jen o sofistikovanou pouť peněz od daňových poplatníků do kapes na státní rozpočet napojených pijavic. Věřit tomu, že mezi nimi nejsou politici, by mohl jen někdo, kdo by svěřil své úspory Kalouskovi, půjčil Grossovi a bral vážně, že naši vojáci v Afghánistánu šíří světový mír.

Jenže politici nikdy nekradou přímo. Mají své náměstky a poradce, ti jsou napojeni na lobisty, lobisti na firmy – a tam už to má zdání normálních obchodů i legálních provizí. Peníze po složité kamufláži skončí u firem v daňových rájích a s anonymními vlastníky. Když něco nevyjde, ministr je z obliga. O ničem neví, firmu nezná, peníze neviděl. A to padni komu padni.

Jenže Vondra se hájí jako malý kluk. U svých bývalých podřízených přišel o loajalitu, když to chtěl shodit na ně. Přisadil si i zhrzený Topolánek. Vondra je za blbce. Buď je lump, nebo absolutní nekompetentní diletant, který byl tak hloupý a nezodpovědný, že tyto obrovské peníze byly pod jeho rozlišovací úrovní. Co tedy koordinoval? Ejhle, jak snadno může zmizet třičtvrtě miliardy. To si pamatujme, až někdo zase bude žvanit o škrtání a zvyšování daní.

Jenže nakonec ti kapříci by se museli nechat pozavírat vzájemně. Proto se nikdy nic nevyšetří. Každý na každého něco ví, tak se drží v šachu. A Mrázek, který věděl všechno, už je v pánu. Občas po sobě před kamerami vyjedou, ale to je jen takový folklór. Bu bu bu, jedeme v tom spolu.

V poslední době jsem slyšel, že ODS je nereformovatelná. Kdepak! Nereformovatelné jsou všechny staré parlamentní strany vč. TOP 09. Jsou prolezlé šíbry, kteří kolikrát převlékají stranická trička a mění populistická hesla, někteří již dvacet let, aby mohli žít na náš úkor. Nic jiného neumí.

Zaplatil bych jim studijní cestu do Egypta. Zatím se ještě mohou tiše vytratit. Zhruba co dvacet let přichází společenská změna. Už jedeme přesčas...