Kapitulantství, strašení Ruskem, účelová substituce Západu Německem

Jsou lidé, kteří mají v genech zakódováno, že musí stále lézt někomu do brusele. Vůbec je nenapadne, že nemusí volit při svém rektálním alpinismu mezi trasou ruskou a trasou německou, když mají pod nosem cestu českou.

 Naposled jsem si to uvědomil, když jsem narazil na článek Věslava Michalíka, politika STANu, tedy apendixu TOP 09. Už v nadpisu „Rusko navrhuje nové dělení Evropy. Kam s Českem?“ se dopouští fabulace, ne-li přímo účelové lži a z toho odvíjí úvahu, že nám nezbývá, než obětovat svou suverenitu Německu - jak sám říká - reprezentovanému byrokratickou EU.

 Článek si nezaslouží, abych ho podrobně rozebíral, a mám k němu natolik principiální odpor, že jsem jej nedokázal souvisle přečíst, takže jsem v textu přeskakoval. Je to typický produkt čecháčka v jeho až masochistické malosti a submisivní kapitulantské podobě lokaje. Jediné, co nezasluhuje zpochybnění, je ztotožnění Německa a EU.

 Takoví lidé straší Ruskem a věřím, že někteří to mohou myslet i upřímně. Opírají se o historii a mají kus pravdy. Ruskou cestou bych se ani já vydat nechtěl. Tady je vidět to „dvouzávitové“ myšlení těchto lidí a nepochybuji, že v jejich očích opět skončím přinejmenším jako Putinův agent.

 Zajímavé a pro mě nepochopitelné je, že nemají analogické obavy - a to na základě ještě tragičtějších historických zkušeností – z Německa, které rozpoutalo už dvě světové války. Někteří jdou dokonce tak daleko, že ze druhé světové války viní masochisticky Československo, které podle nich bylo příliš ambiciózním projektem na úkor Německa. Vyskytuje se i nostalgie po Rakousko-Uhersku. Neznám jinou zemi, kde si její občané mohou dovolit takto kálet do vlastního hnízda už co do vzniku vlastního státu.

 Je třeba si uvědomit, že nebýt Německa a jím vyvolané a po zásluze prohrané druhé světové války, nikdy bychom do sovětské sféry nespadli. Navíc SSSR už neexistuje, protože se rozpadl. V protikladu k tomu se Německo, jehož rozdělení mělo být navždy zárukou světového míru, znovu sjednotilo. Gorbačov, který to dopustil, byl velice krátkozraký.

 Strašit rozpadlou říší a nadbíhat té, co se začíná na německém půdorysu vytvářet, to je tedy postavené na hlavu. Neměli jsme rovnou nechat toho Hitlera vyhrát? Máme kapitulovat ve věci, v níž naši otcové a dědové položili životy? A argumenty typu „podvolme se, bez naší integrace do EU hrozí v Evropě války“ jsou neskutečně cynické. My jsme snad měli o ten Mnichov a pozdější protektorát sami požádat, nemuselo by se válčit. Vždyť o nic nešlo. Němci měli vždycky pořádek a to je lepší než český bordel. A patřili bychom k Západu...

 Jenže Západ nelze identifikovat s Německem. Dnes se sice jeví Německo jako demokratická země a vnitřní poměry mají k nacismu daleko. Když se ale zamyslíme, dnes celá Evropa dluží Německu. Němci šikovně poměry uvnitř EU nastavili tak, že stačí euro, ECB ve Frankfurtu a byrokraté v Bruseli, aby nemuseli harašit zbraněmi. Navíc Merkelová není žádný jestřáb. Ale až zbídačení chudých zemí v EU dostoupí úrovně, kdy krize dolehne i na Německo, může se vynořit klidně novodobý Hitler, i když v rukavičkách, jaké měli jestřábi Kohl s Genscherem. Budeme zase protektorátem, kde naše volby budou nanejvýš o podobě známek pro psy a o to, kteří z kolaborantů budou rozkrádat místní rozpočty.

 Hrozí nám něco, když budeme preferovat vlastní zájmy? Jsme v NATO, takže Rusko nás jistě nenapadne. Ti budou mít problém s Ukrajinou a zejména s Krymem. Tak z koho máme mít strach? Snad ne z těch, kteří nám chtějí prostřednictvím EU vládnout?

 Pak je tady ještě hospodářská politika. Rychle bychom se měli zbavit jednostranné orientace na Německo, které nás nejraději využívá jako zdroje levné pracovní síly a výrobků s nízkou přidanou hodnotou. Tím u nás fixují i nízkou životní úroveň a zároveň poslušnost. Je jasné, že klidně půjdou dál na východ, takže bychom se okamžitě měli orientovat na produkci s vysokou přidanou hodnotou a technologickou úrovní.

 I jako bezpečnostní faktor bychom měli posilovat obchodní vazby nejen z Ruskem, ale i s Čínou a celou skupinou BRICS, jež na rozdíl od EU skýtá předpoklady dalšího růstu. Samozřejmě bychom měli usilovat i o investice USA či Japonska. Když budeme křižovatkou obchodních zájmů, těžko budeme cílem nějaké agrese.