Jan Fischer se udělal v přímém přenosu

Tak, zimní premiér Fischer neodletěl do Brusele na koberec. Z telekonference, kterou ihned za naše peníze uspořádal, jsme viděli, o co šlo. O nic jiného než o vazalské ujištění, že „Lisabon" ČR ratifikuje.

Kde bere Fischer tu drzost, slibovat něco za prezidenta? Servilně přizvukoval: "Není problém, zda ano nebo ne, ale spíš kdy bude ratifikace ukončena." Už předtím prohlásil přičinlivě, že ratifikace lisabonské smlouvy v Česku bude brzo ukončena a že dokument vstoupí v platnost ještě do konce roku 2009. Co si to ten epizodní kašpárek dovoluje?

Pamatuji ještě dobře ty doby, kdy naši politici létali do Moskvy na koberec. Tehdy by se ovšem nemohlo stát, že by neodletěli. Také pamatuji, s jakou apatií se většina národa k tomu stavěla. Věděli jsme dobře, že žádné osobní hrdinství Jaltské dohody nezmění, přesto ti exponenti kolaborace byli objektem opovržení.

Chtěl bych tu paralelu připomenout zejména pro ty mladé, kteří teď mají pocit, že v situaci evropské integrace se jedná o něco nového, co ještě neznáme. Houby s octem. Ta spirála se co dvacet let nějak otočí, jen se třeba přepólují strany a vymění herci. Ta devótní, zbabělá a prospěchářská servilita zůstává táž.

Je to pro mě největší zklamání polistopadového vývoje. Když jsme zvonili klíči, nikdo neměl před očima nějaké odevzdávání svrchovanosti, naopak. Všichni jsme doufali, že osvobodíme-li se z jednoho jha, posílíme právě svou suverenitu.

Se skeptickým nadhledem se dívám na argumenty, že v globalizovaném světě bychom neuspěli, a proto musíme opět hledat sukně, pod něž se schováme. Jestli existuje čecháčkovství, tak jde právě o tohle; a jeho veleknězem je Václav Havel.

Je třeba si uvědomit, že zatím nám nikdo zbraněmi nehrozí na rozdíl od tehdejšího SSSR. Tehdy byla situace opravdu řešitelná jen za cenu „nastavení hrudi bodákům". Teď jde jen o koryta a o to je to opovrženíhodnější. Takový Husák, o Dubčekovi nemluvě, byl v tomto smyslu vlastně charakter oproti dnešním eurofilním politikům. V rámci prostoru, který měl, se nemohl chovat o mnoho demokratičtěji. Doufám, že chápete, že to není obhajoba, ale srovnání. On je rozdíl, zda ten rektální alpinismus je povinný nebo dobrovolný.

Dnes je ten prostor - ZATÍM - nepoměrně širší. Nějaké skazky o periferii Evropy, ruské hrozbě a čínském nebezpečí mohou působit opravdu jen na velice naivní lidi, když nevidí, že nebezpečí hrozí právě z druhé strany. Německo a Francie nejednou předvedly, že se s Ruskem dokážou dobře domluvit a ohledy na nás brát nebudou. Čína by byla hrozbou pouze tehdy, kdyby se zase zhroutilo Rusko, které leží mezi námi.

A ty ekonomické důvody jsou směšné. Kdybychom sem vpustili bez politické předpojatosti investory z celého světa, jednak i bez neutrality bychom si zajistili relativní bezpečí a jednak bychom nejen právě využili komparativní výhody naší polohy ve středu Evropy, ale i české invence, iprovizace, flexibility a kreativity. Věřím, že mnoho těchto schopností tkví v našem složitém a krásném jazyku, v němž od dětství myslíme.

Čecháčci to ale vidí jinak. Tetelí se strachy, že bychom se měli postarat sami o sebe. Samozřejmě s typem těchto lokajských a proradných politiků by to nešlo. Ti se děsí, že by nás někdo odsunul na okraj Evropy. Po heslu o „cestě do Evropy" se tak uchytilo další nesmyslné klišé. My v Evropě jsme a budeme. Nikdo nás nechce nikam odsouvat, ale ovládnout!

Jak to s naší ekonomikou EU myslí, je vidět z toho, že v době krize EU zahájila s Českem a dalšími řízení kvůli rozpočtovému deficitu, přičemž hrozí vysoká pokuta. Půvabné je už to, dávat pokuty tomu, kdo nemá peníze za to, že nemá peníze. Horší však je, že Německo a Itálie a další státy před dvěma lety za mnohem větší schodek pokuty nedostali.

Nejlépe bychom ušetřili, kdybychom denně do Brusele neposílali 100.000.000 Kč. Jsme totiž už čistými plátci a většinou ani ty peníze, které dostaneme zpět, nezůstanou fakticky u nás. Pokud ovšem nezůstanou předem za nehty různým agenturám, poradcům, lobistům a politikům. Prostě další úroveň přerozdělování je rájem pro ony pijavice, které nás tolik přesvědčují o bohulibém poslámí Evropské unie. Jinak nás straší peklem. A to jak známo neexistuje, pokud nám ho právě takoví všeho schopní hlupáci neudělají na zemi.

Někdy i letadlo má větší rozum než naši politici. Není to znamení? ;-)