Fischer - plastelínový premiér loutkové vlády

Tak se nám nejprve pan Fischer vzmužil, když navrhl vlastní kandidáty na ministry, a vzbudil zdání, že se chce vymanit z diktátu stran. Jeho vzdor však byl stejně plastelínový, jako když „vzdoroval" KSČ tím, že do ní vstoupil.

Prostě někdo nemá souzeno být chlapem. Podléhá kompromisům až za hranicí sebeúcty. A tak své návrhy rychle stáhnul, aby vyklizené pole obsadily stranické sekretariáty. Dokonce přijme ministry i od Zelených in memoriam.

A nevím, jestli to je žert, ale možná přide - vlastně neodejde - i Kocáb. Takže svého kandidáta má mít i Havel. Pan Pecina zase může zastupovat obě strany, jimiž proplul, tedy jak ODS, tak ČSSD. Také bude kromě klíčového ministerstva vnitra sedět o víkendech na židli Antimonopolního úřadu v Brně. To už není žert, ale výsměch.

Fischera nechápu. Jedinou relevantní osobou ke jmenování jím navržené vlády je prezident Klaus. Klidně by do voleb mohl Fischer vládnout i bez důvěry. Navíc vůbec není jisté, že by se strany při jeho pevném postoji odvážily dále destabilizovat situaci odmítnutím vlády, která je stejně jen dočasná. Na druhé straně, funkce mohou budoucí ministry obdařit kontrolou nad nemalým tokem financí. A o to se vede bohužel hlavní boj.

Já jako občan a liberál mám vždy radost, když vláda není dost silná, aby se lidem příliš pletla do života. Bude-li neviditelná, tím lépe. Do voleb se nebudeme muset bát nejhoršího. A pak si za to budeme moci sami.

Premiér Fischer prokázal, že na víc než na loutkové divadlo nemá. Je mi líto jím navržených kandidátů na ministry, že z nich veřejně udělal blbce. Sám je ale v tomto ohledu převyšuje.

Zároveň je to pro některé nechápavé čtenáře výpověď o tom, co za korouhvičky vstupovaly v 90. letech do KSČ.