Drahé letenky na penzijní letadlo

Je třeba upozornit, že kdo si vybere dobrovolně-povinnou opt-out alternativu soukromých penzijních fondů, zaváže se také k úhradě poplatků ve výši až 1,5%. Dokonce je ve hře i nemravná varianta s poplatkem ve výši 1% z každé měsíční úložky.

Ve hře jsou i další poplatky (za změnu fondu apod.). Dobře jsou návrhy Drábka a spol. rozebrány v článku na iDnes „Fondy si vezmou až 1,5 % ročně, do penze z nich mohly být statisíce“.

Člověk by řekl, že bohatě stačí, že soukromé penzijní fondy budou inkasovat desítky let, než jim vůbec vznikne jakákoliv povinnost vyplácet nějaký příspěvek k důchodu. Tyto produkty nejsou určeny totiž určeny pro nás starší, co to máme za pár, ale pro mladé lidi, kterým je třeba nahnat strach, aby se bez možnosti vystoupení zavázali po celý svůj produktivní život odvádět peníze, tedy klidně i 40 let. Finančníci budou mít nádherný mejdan, o němž se ani Madoffovi zdaleka nesnilo.

A nedělejme si iluze o nějaké profesionální správě. Investice jsou záležitost intuitivní a holistická s velmi vágními algoritmy. Úspěch se prostě nedá spočítat. Navíc takové události jako zemětřesení a cunami v Japonsku nebo bombardování Libye nikdo nepředpoví. Vždyť ještě v předvečer finanční krize ani ti nejlépe placení „odborníci“ v ratingových agenturách nic netušili. Však také klienti penzijních fondů třeba v USA, ale i jinde, ztratili jen do roku 2008 zhruba třetinu úspor.

V dnešním turbulentním světě se může stát cokoliv. A kdo z dnešních zakladatelů by myslel na to, co se stane za 40 roků? Mnozí budou už po smrti a tak si ještě na účet důvěřivých klientů užijí. Co garantuje státní licence a státní dozor, jsme měli možnost vidět na případech českých bank před privazizací nebo i většiny kampeliček. Signifikantní jsou vytunelovaná portfolia několika obchodníků s cennými papíry. Nyní můžeme v přímém přenosu sledovat, jak státní dohled „uhlídal“ Sazku (můj článek zde).

Nebudu daleko od pravdy, když penzijní fondy nazvu letadlem. Budou na tom dobře tak dlouho, dokud se jim podaří nahánět dostatek nových klientů, pokud možno co nejmladších. Kdyby se tento přísun, na který budou klienti mimochodem přispívat dealerům, zastavil, brzy by se zastavily i výstupy. Byly by na tom podobně jako banky, u nichž by podstatná část klientů požádala o své peníze. Je to prostě mlýnek na peníze, který se bude točit tak dlouho, dokud se tam bude přisypávat.

Start penzijních fondů, kde se desítky let bude jen kasírovat bez platební povinnosti, je neopakovatelnou příležitostí. Ale jen pro jejich vlastníky, správce, manažery a třeba dodavatele luxusních automobilů nebo sídel. A záruky v dnešním šíleném rozkolísaném světě? Maňana :)

Já investice nezpochybňuji. Jistě bych ale neinvestoval do dluhů, které naflákali naši politici. Doporučoval jsem třeba nemovitosti, viz zde. Ale do fondů bych nedal ani korunu. Nikdo by nikoho neměl nutit, jak se na stáří zajistí.

Finančníkům nevěřím. Když odhlédnu od morální nedůvěryhodnosti, tak nevěřím ze zásady makléřům. Kdyby totiž něco uměli, tak investují individuálně na své triko pěkně potichu, byli by bohatí z vlastní předvídavosti a příčilo by se jim obchodovat na cizí riziko.

Nakonec nejednou se ukázalo, že i opička může být v investicích úspěšnější; čtěte zde.