Cynická licoměrnost jménem Nečas

Premiér je špinavý. Netahejme do toho modrou barvu ani oranžový či rudý úhel pohledu, jde o nadstranickou morálku. Nečas byl vždycky bezbarvý a šedivý, teď však je nečistý a ušmudlaný.

Upatlané jsou i zákony, které tak arogantně, nemravně, zákeřně, překotně a protiústavně protlačili během jednoho večera a noci. Přitom jde o zákony, které budou ovlivňovat naše životy až na desítky let. Jde o zákony, které absolutně nemají podporu veřejnosti. A i ta podpora poslanců byla jen zinscenovaná.

Copak může o tak zásadních věcech jako je důchodový systém a církevní „restituce“ rozhodovat hlas prvoinstančních kriminálníků, trafika pro Šnajdra ve VZP a legalizace podměrečného klubu pidistraničky LIDEM, která nemá volební mandát? Tady se pár osobních výhod vyměňuje za ujařmení stále širšího okruhu občanů a za zaprodání prosperity státu. Navíc to ty skutečně zásadní věci, o nichž se rozhodovalo, degraduje na výsledek špinavých čachrů několika politiků.

Je to odporné a neobhajitelné. Mám pocit, že se to blíží k bodu, kdy bude oprávněná i občanská revolta. Nebudu se už opakovat, protože jsem to rozebíral v předchozích článcích: „Jak to napsat, aby mě nevymazali a nezavřeli...“, „Špinavé trafiky pro „rebely“ kredit vlády totálně popřely“ i v apelu na prezidenta „Prosím prezidenta Klause, aby zarazil církevní „restituce““.

Musím však připomenout onu cynickou licoměrnost premiéra Nečase, jenž se neštítil opřít o páchnoucí hlas Romana Pekárka, který pomoc vládě chápal jako výměnu za imunitu, avšak sehrál jen roli užitečného idiota. Nečas se jej neštítil před hlasováním, teď však pokrytecky dostává záchvaty morálky nad hotovým dílem a snaží se nechutné zátěže zbavit. Copak nechápe, že už je potřísněný?

A to není konec předvádění Nečasovy falše. Nejdříve upekli s Kalouskem zákony, které důchodce okradou nedorovnáním inflace, těm aktivním z nich vezmou chuť si přivydělávat, méně výdělečné občany zvýšením DPH uvrhnou na hranici bídy, živnostníky připraví daňovými změnami o motivaci podnikat, vysoce příjmové občany doženou k daňové „optimalizaci“ a majitele firem k propouštění... A v této situaci pokrytec Nečas začíná vykřikovat cosi o tom, že „ministři by měli dávat lidem naději“.

Jeden z hlavních autorů těchto „jobovek“ volá po „zastavení blbé ekonomické nálady“. Představte si svého kata, an vám vlévá naději do žil... Dělá si z lidí legraci? Ne, má nás za blbce. Cynicky prozřel, že k ekonomickému růstu se neproškrtá, leč potřebuje, aby lidi začali utrácet. To je sice hezké, jenže musí být z čeho. Kde nic není, ani smrt nebere. A někteří spoluobčané už skutečně budou postaveni před Sophiinu volbu: zda ušetřit na bydlení, na jídle nebo na lécích. Pokud si nevědí rady, mnozí z nich se krátkozrace zadluží. Rej tak mají exekutoři a jiní vymahači, i když také jen dočasně.

A tak na druhé straně bude přibývat bezdomovců a zoufalých lidí, kteří z důstojného života propadnou pod hranici bídy. A ty náš vládní motivátor Nečas nabádá k optimismu. To aby nám rychle legalizoval nějakou lacinou drogu.

Opiem mohou být i nejrůznější utopie. Poté, co zkrachovala naivistická vize evropského ráje v EU, stále častěji část zoufalých lidí hledá spásu opět v komunistické ideologii. I za to nese odpovědnost Nečasova vláda.