Červenka bronzovým hattrickem trochu zahanbil Hadamczika

Bronz hokejistů je velkým úspěchem. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že s letošním mimořádně silným mužstvem jsme měli podloženou šanci dosáhnout i na zlato.

Po sedmi našich vítězstvích a nádherných výkonech o všem rozhodla semifinálová prohra se Švédy. Muselo k ní dojít?

Tento výsledek provází jeden faktor objektivní a druhý subjektivní. Objektivním důvodem, že byla narušena pohoda mužstva, byl rozpad druhé - tehdy nejúdernější - Eliášovy řady. Nejdříve po likvidařním faulu Arťuchina nemohl hrát Michálek. S Němci se zase zranil do konce turnaje Havlát, do té doby nejlepší střelec. A navíc Američané vyrazili dech Eliášovi, jenž zápas nedohrál a je otázka, v jakém fyzickém stavu nastupoval k semifinále. Takže složení druhé řady pro semifinále bylo vynucené.

V této situaci tím subjektivním důvodem, který mohl přispět k narušení pohody a herních návyků družstva, mohl však být zejména Hadamczikův tah, kdy ze hry první řady stáhnul Červenku. Jeho místo zaujal Průcha, čímž se rozvrátila nejen hra první, ale i čtrvrté řady, kde Průchu nahradil Vampola, jenž dosud na mistrovství světa nehrál. Nelze se divit, že Vampola hru neposílil, když měl několikatýdenní herní absenci. Byl totiž dopsán až v průběhu turnaje a do poslední chvíle neměl místo na soupisce jisté. Po výše uvedenách změnách jsme obdrželi od Švédů rozhodující branky.

Tím neříkám, že by Vampola nemohl být platným hráčem, třeba zrovna ve dvojici s Jágrem nebo i ve trojici s Jágrem a s Červenkou, s nimiž byl z Omsku sehrán. Ale jeho zařazení v průběhu takto vypjatého semifinále místo Červenky považuji za velmi riskantní, ne-li za chybu. Jinak by bylo třeba považovat za chybu, že nebyl zapracováván do hry dříve. Stále se čekalo na nějaké další posily z NHL, což se při četných zraněních hráčů (Martínka, Havláta, Rachůnka, Eliáše) trochu vymstilo.

Tady si myslím, že je třeba dát důvěru hráčům dát co nejdříve. Jak ukázalo loňské mistrovství, k úspěchu nevede jen co nejvyšší počet hvězd, ale hlavně kolektivní výkon. A Vampola byl loňským mistrem světa!

Pokud se týká Červenky, snahu mu nebylo možné upřít. Je fakt, že mu to tam nepadalo a jediný gól dal v prvním zápase proti Lotyšsku. Pak bylo vidět, že bojuje, ale měl střeleckou smůlu. Střelec vždy potřebuje, aby ji protrhnul nějakým důležitým gólem. Možná to mohlo nastat právě proti Švédsku, kdoví... Sám Červenka v to asi doufal, obdobná slova použil i Jágr. Trenér Hadamczik po nevydařeném utkání se trochu schovával za Červenkovo opravdu přísné vyloučení. Ale nesouhlasím, že argumentoval i herní laxností, tu jsem přes televizi u Červenky nezaznamenal.

V zápase o třetí místo dal stejný Červenka hattrick. Trochu tím Hadamczika zahanbil. Radost je velká, ale už se nikdy nedozvíme, jestli by tu střeleckou smůlu Červenka neprotrhnul už v semifinále. Při tomto systému turnaje to rozhodovalo o barvě medaile. A jsem přesvědčen, že mužstvo, které vyhrálo osm zápasů z devíti, mělo i na zlato. Vždyť jsme ve skupině porazili pozdější mistry světa Finy.

PS Statistické chyby, které nic nezměnily na smyslu mého článku, jsem opravil na upozornění diskutujících Goethe a Barkynson. Dík.