Budeme mít francouzského prezidenta a německého kancléře?

A je to tady, pokusný balónek byl vypuštěn! Naši historii chtějí zkoumat Francouzska i Němka. Ne nadarmo se říká, že kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost.

O místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů se uchází devět lidí a mezi nimi také zahraniční historičky Muriel Blaiveová z Francie a Eugenie Trüzschlerová z Německa. Je to šílené, ale není to žert. Diverzní výsadek je připraven!

Prostřednictvím EU tak může dojít k plíživé vnitřní okupaci. Jist si nejsem, ale věřím, že rada ÚSTR se ještě takové nehoráznosti, aby vybrala cizinku, neodváží dopustit. Ale proces eroze národních orgánů započal. Český parlament už z velké části pod hrozbou sankcí jen implementuje unijní direktivy. Česká národní banka je pomalu na odstřel. Přístup k tajným historickým dokumentům má však taky své kouzlo. Agenti STASI by mohli vyprávět.

Není vzdálena doba, kdy prostřednictvím nadřazených orgánů EU by neúspěch cizinců mohl být v podobných případech považován za diskriminaci. Vždyť někteří vizionáři neskrývají, že Základní práva EU jsou jen dělostřeleckou přípravou k demontáži státního občanství pod záminkou rozplizlého občanství EU.

Nejhorší na tom je, že zde už máme hodně sebemrskačů a utopických kosmopolitů havloidního typu, kteří budou již dnes masochisticky vykřikovat, že je pro nás každý cizinec požehnáním, protože neumíme spravovat své věci. A pátá kolona už je samozřejmě sešikovaná, aby se ujala funkce trojských koňů.

Začalo to omluvou sudetským Němcům a Lisabonskou smlouvou to samozřejmě neskončilo. Teď se válčí na poli kontroly národních rozpočtů. Ti, co nechtějí platit důsledky svých velikášských utopií, chtějí – to dá rozum – kontrolovat své zřizovatele na jejich vrub.

Kdyby někdo před dvaceti lety měl tolik drzosti, aby představil celou zvrácenou hrůzu dnešní reality i v kontextu dokonané demontáže Československa a běžícího podmaňování Česka, byl by nejen prohlášen za vlastizrádce, ale i nejspíš vyobcován ze slušné společnosti, pokud by nedošlo k lynči. Když jsme sňali sovětské jho, málokdo chtěl strkat hlavu do jiného chomoutu.

Třetí velká válka v Evropě už zuří, byť je zatím „jen“ studená (dosud vyvřela jen v bývalé Jugoslávii a u pohrobků Sovětského svazu). Jde o revizi nejen výsledků druhé světové války, ale vlastně i té první. A tady se už podkopávají samotné základy našeho státu.

Celou jednu generaci od roku 1990 nás ideologicky zpracovávali, aby bylo myslitelné, že část Čechů bude klidně psát články o tom, že Československo byl umělý produkt. Že Masaryk si vzal příliš velké sousto. Že šlo o nespravedlnost vůči Němcům (na Slovensku vůči Maďarům). Proboha, každý stát stojí na nespravedlnosti vůči poraženým. Status quo je jedinou ochranou před návratem historických odplat a s nimi spojených hrůz.

A v účelových demagogiích můžeme pokračovat dál: Že Beneš byl nikoliv nešťastník bez východiska, ale rovnou zrádce; přitom nás zradili právě spojenci v čele s Francií. Glorifikuje se Rakousko – Uhersko a zamlčuje se podřadná role, která v něm byla Čechům přisouzena. Nezdůrazňuje se, že Rakousko – Uhersko a Německo tvořilo válečný Dvojspolek. A že tragická druhá světová válka měla být revanší za německé ztráty v té předchozí.

Na tento historický kontext není možné zapomínat. Ale co dělat, když jsme to dopracovali do situace, že přebíráme výklady dějin našich historických protivníků. Jsem zděšen, co se dnes učí ve školách a co vůbec snese i dnešní papír „českých“ novin. Jenže českých jsem musel dát do uvozovek.

Jde to až tak daleko, že si děláme legraci z vlastenců a kácíme národní velikány. Podle toho byl Hus fanatik a kacíř, Žižka vrahoun a lapka; a běda, když někdo proti fašismu bojoval na východní frontě (nepřipomíná to něco?). Kritice nebo zesměšňování neušla ani taková jména jako Jirásek, Palacký, Havlíček Borovský, Wolker, Bezruč a jiní. Vrcholem všeho je, že se začíná kydat špína i na „tatíčka“ Masaryka, ačkoliv si ho různí kolaboranti brali po revoluci účelově do huby.

Aby bylo jasno, nikoho si neudealizuji, lidé z masa a kostí nejsou andělé. Glorifikací nikoho opravdu netrpím. Ale kálíme si prostě do vlastního hnízda. A čety zahraničních „čističů“ se už šikují.

Prostřednictvím euroregionů si už Němci s Francouzi rozdělili sféry vlivu. Takže Sarkozy nám přímo nehrozí. Ale představte si hypoteticky takového – už i současnými aférami – ušpiněného malého Napoleonka, kterak má u nás zavádět příslovečný francouzský „pořádek“. Spojit by se k tomu mohl se svým italským dvojčetem Berlusconim.

Neprotestujte, tito lidé už dnes mají na povel figurku, které se vzdor textu Lisabonské smlouvy říká prezident EU. Jde jen o to, oslabit národní orgány. Ukázat i světu, že malé státy již nemají plnoprávné prezidenty a ministry zahraničí. Myslíte, že se bude volat do Brusele? Kdepak. Evropská unie je jen nástrojem mocenských ambicí Berlína a Paříže.

Už chápete, kdo se to k nám prostřednictvím Ústavu pro studium totalitních režimů cpe?!