Bitkaři v politice

  Zálibně se tak označil D. Rath v rozhovoru pro dnešní Právo. Prý se mu ten příměr líbí, přijde mu vtipný a není to vůbec hloupý postřeh. Chce to ale hodnotit právě jen z jeho mentální úrovně.

Politika a pranice by měly být antonymy. Demokracie snad nestojí na tom, dát protivníkovi přes hubu, byť zatím jen verbálně. Takováto přímočarost nesvědčí jednak o argumentační schopnosti, jednak o dobrých úmyslech.

Prát se za dobrou věc lze i s grácií, při níž se obhroublý protivník sám znemožní. Za věci špatné je naopak vždy nutno nasadit sílu (že, pane Bursíku). Pozor, tato moje slova neznamenají oportunismus nebo bezzásadovost. Naopak, nepřiměřené reakce jsou dokladem vlastní nepevnosti a nedostatku argumentů. Ty se často snoubí i se zbabělostí.

Mezi revolucemi se v politice hřmotným způsobem „pravda" neprosazuje a dlouhodobě ani prosadit nedá. Spíš to je vždy indikátorem nějaké všivárny. Mělo by to původce zcela diskreditovat. Vzpomeňme na Zemana, v jakou tragickou figuru se po ztrátě moci proměnil (viz jeho knihy).

Rath v tom není sám ani dnes. I Topolánek je obdobný hulvát. A světe div se, ani u něj nejde o politického tvrďáka, který by zásadově a neohroženě i za cenu zdvižených prostředníčků, sprostých slov a facek fotografům šel za svou vizí obecného dobra. I kdyby Topolánek zfackoval všechny novináře, nelze napsat, že by za své prebendy neodložil zásady, s nimiž vyhrál parlamentní voby. Ze stylizovaného tvrďáka se pak velice často vyklube slaboch a zrádce.

S Rathem mají společný ten bezzásadový konjunkturalismus. Jeden chtěl poplatky, dokud vedl komoru lékařů, nyní si vetknul do štítu rušení poplatků jako politické beranidlo. Druhého jsem zase volil jako euroskeptika a ejhle, jakmile se má stát na půl roku „prezidentem Evropy", najednou podepsal Lisabonský podraz a ještě se při tom za zvuků „evropské hymny" dojatě objímal s havlistou Schwarzenbergem.

Pod pózou bitkařů se skrývá srdce v kalhotách. Člověk, který na to opravdu má, si nic nemusí dokazovat. Bez excesů kráčí za svým cílem. Naproti tomu salónní bitkaři jen kolem sebe kalí vodu, ale pokud jim opravdu hrozí nějaká rána, raději klidně obrátí.

Asi by bylo nejlepší takové figury postavit proti sobě do ringu. Když jim chybí argumenty, nikomu by nevadilo, ať si to rozdají ručně. Ale pak by se ukázalo, že to jsou amatéři - jako ve všem.

Je to stejné jako v NHL. Bitkaři jsou z těch, co nejméně umějí hrát hokej. A ještě druhým hru kazí.