Ať si Kalousek cpe povinné dluhopisy vlastním dětem!

Kalousek před volbami rozesílal složenku, kolik že to každý občan dluží za náš nenažraný stát. Když se po volbách dostal (opět) ke korytu, chtěl si na tyto dluhy, jež pomáhal i on vršit, půjčit od občanů prodejem státních obligací.

Jenže začal řev bank a finančních institucí, kterým by stát sebral část vkladů občanů, a tedy ohrozil jejich úvěrové zdroje. Navíc chtěl udělat z občanů blbce, aby v předvečer inflačního nárazu vyždímal z lidí peníze.

A tak ho napadlo něco lepšího: Zabít dvě mouchy jednou ranou. Nepochybuji, že jako zkušený šíbr má zájem pojištěn na každé straně. Řekl si, že co nepůjde přímo, udělá se zprostředkovaně. Takže tvrdě prosazuje zavedení  povinného spoření do penzijních fondů. A chce, aby tyto fondy musely jako povinnou nabídku pro konzervativní „investory“ mít státní dluhopisy. A tak stát by měl zajištěn levný odbyt a zároveň by finanční instituce o vklady klientů nepřišly. A stát by nemusel ani nic garantovat: byl by obligacemi z obliga. Prostě vlk by se nažral a kozel by zůstal zahradníkem.

V prvém kroku by se odvody snížily o částku, kterou by občan MUSEL nacpat soukromým správcům našich peněz. Dobře by posloužily ne budoucím důchodcům, ale finančníkům ke zvýšení jejich životní úrovně za to, že část státních dluhů vezmou formálně „na sebe“, ovšem fakticky rukojmím pořád zůstanou nebozí potenciální důchodci. A tak na našich cestách se navýší počty luxusních aut, možná i nějaký tryskáč přibude. Zato peněz budoucím důchodcům nikoliv.

To, co se na odvodech sníží jako příjem státu do průběžného penzijního systému, si stát chce vzít zvýšením sazby DPH. Takže občané si zaplatí, že si budou moci povinně spořit. A nepochybuji o tom, že toto rádoby snížení odvodů bude kompenzováno v brzké budoucnosti dalšími změnami v daňovém systému. Dobrá je každá záminka (viz povodňové daně). A vzpomeňme, že Kalousek chtěl tu stovku měsíčně stejně uzákonit natrvalo. Ono se mu to nějak podaří při příští novele a razantněji. Záminek nebude ubývat, leč přibývat.

Takže lidé neušetří nic, naopak DPH zdraží mnoho zboží. Stát přijde o část příjmů, ovšem pokryje část minulých dluhů prodejem obligací, nikoliv že by chtěl krýt budoucí nároky na penzijní systém. Finanční instituce získají „nejdelší“ možné peníze. A výplaty zůstanou v nedohlednu. I kdyby je nikdo neukradl, inflace budoucí důchody sežere tak či tak. Někdo tu nesplatitelnou krizovou bublinu přece bude muset nakonec uhradit.

Já to být nechci! Já chci svobodně investovat, ne jak mi určí chemik a politik Kalousek. Jestli je pravičák, za něhož se vydává, neměl by se mi plést do toho, jak použiji své peníze. Do fondů bych nikdy neinvestoval, protože i peníze pod polštářem jsou bezpečnější. Vezměme si, jak ratingové agentuty přišly o svůj kredit, když těsně před nárazem krize doporučovaly nejohroženější fondy. A třeba naši skvělí „odborníci“ v ČNB (není Tůma také z TOP 09?), prodali český zlatý poklad, nahromaděný generacemi, těsně před dvojnásobným růstem této komodity a razantním poklesem dolaru, a tím udělaly škodu nejméně 30 miliard korun (škoda stále stoupá).

Že by moje děti musely povinně nacpat své peníze do chřtánu takovým diletantům?! Tak to tedy ne! Uměl bych se sám postarat lépe. A Kalousek ať mi do toho nemluví!