Armstrong to odskákal za celý zkomercializovaný vrcholový sport

Cyklistovi Lanci Armstrogovi byly odebrány všechny tituly vítěze Tour de France, bylo mu doživotně zakázáno závodit a měl by vrátit všechny ceny, odměny a prémie. Někteří sponzoři žádají své příspěvky zpět.

Florence Griffith-Joynerová s prezidentem Reaganem

Tento závodník je cílem štvanice, jaká nemá obdoby. Mám z toho smíšené pocity. Na jedné straně je dopink svým způsobem podvod. Ale na druhé straně je jasné, že jeden exemplární trest neočistí vrcholový sport, kde dopují, tedy podvádějí, téměř všichni. V této situaci platí slova bývalého trenéra československé reprezentace ve vzpírání Brzosky, že bez dopingu můžete tak nanejvýš na dámském kole kolem přehrady venčit pejska.

Jak se k tomu může postavit závodník, který celou svou existenci investoval do vrcholového sportu a ví, že bez dopinku neuspěje, protože „sypou“ všichni ostatní? Nehledě na to, že tréninkový proces, regenerace, výživa a podpůrné prostředky bývají v rukou profesionálů, kteří vrcholové sportovce připravují. Sportovec kolikrát ani přesně neví, co mu ordinují. Angažují se v tom celé státy, kdysi to k dokonalosti přivedla bývalá NDR, dnes Čína. Ale také Američané nezůstávali pozadu.

Když si tedy položíme otázku, zda v této konkurenci lze dělat vrcholový sport bez dopinku, musím si odpovědět, že nelze, tedy aspoň ne na špičkové úrovni. Žádné antidopingové kontroly to nezaručí, protože vždy vývojáři nových forem budou napřed.

A tak dnešní situace je chaotická a nespravedlivá. Občas prostě někoho vymáknou, jiného, obdobně dopujícího, ne. Kolikrát se „vítězem“ od stolu stane ten, koho jen nechytili. Vzpomeňme fenomenálního sprintera Bena Johnsona, kterému odebrali v roce 1988 zlatou olympijskou medaili ve prospěch Carla Lewise, který měl jen štěstí. Později se ukázalo, že i Lewis tehdy „nezbytné“ steroidy bral. Podobná „smůla“ postihla později sprinterku Marion Jonesovou, která ji připravila o pět olympijských medailí ze Sydney.

Naproti tomu současnice Bena Johnsona, famózní sprinterka Florence Griffith-Joynerová měla taky ve své rekordní kariéře „štěstí“, nikdy se u ní žádný dopink neprokázal. Zaplatila ovšem cenu nejvyšší, protože ve svých 38 letech zemřela ve spánku... Nakonec dodnes platné světové rekordy, nejen u ní, ale také u Jarmily Kratochvílové, budí podezření.

O čtvrt století později je dopingová džungle košatější. Existuje sice seznam zakázaných látek, ale ten nikdy nebude konečný. Testům se bude novými preparáty a postupy unikat vždy. Navíc je na místě i otázka, kde vede etická hranice mezi podpůrnými prostředky, k nimž nějaký amatér nemá přístup, a dopinkem. A tak na dopinkový nález doplatil třeba další vítěz Tour de France Alberto Contador....

Pro vrcholový sport mají tyto zmatky, kdy dekorovaní vítězové jsou dodatečně diskvalifikováni a nahrazováni někým z poražených soupeřů, tragický dopad. Novému pořadí nikdo nevěří a původní neplatí...

Co s tím? Antidopingové laboratoře se obrovských kšeftů nezřeknou. Dopovat se bude, dokud se ve sportu budou točit miliardy. Čestný – tedy absolutně čistý - sportovec se v tomto kolotoči neprosadí. Nebylo by čestnější se dopinkem nezabývat a brát jej jako uvědomělé riziko sportovců?

Nevím. Ale nemám rád pokrytecký přístup, kdy se vlk nažere a koza zůstane celá. Teď sežral Armstronga. Chtějí jej zničit i finančně. Máme mu to přát? Já z toho radost nemám. Ten člověk mnoho dokázal, porazil i těžkou zákeřnou chorobu a poskytl naději mnoha lidem. Svou charitu asi myslí opravdu vážně.

A zamysleme se: s dopinkem nebo bez, vítězně sedmkrát překonat útrapy takového šíleného závodu, to je něco neskutečného. Pro mě, který dělal aktivně výkonnostní sport (bez dopinku)  a dodnes sportuje rekreačně, Lance zůstává vítězem.