A kdo vládne Česku? aneb Tobě políbení a ty mi polib...

Do velkého světa šílených politiků jsme se už podívali. A jak to vypadá u nás doma? Nejde o věci světodějné ani o otázky života a smrti. Člověka to i tak nasejří. Ale jak to napsat a nebýt sprostý?

Když si odmyslíme pevný přístav prezidentské důstojnosti a zamyslíme se, kdo nám vládne, tak z toho vychází jediné: „Cherchez la femme", tedy „Za vším hledej ženu". Nemám teď na mysli poslední ženu předchozího prezidenta, na něhož by v té souvislosti mohlo mnoho čtenářů pomyslet. Nepíšu ani o již příslovečné „krávě", která neumí v předklonu oslovovat předsedy koaličních stran, aniž se oficiálně ví, kdo jí vlastně měla být. Spodničky nechci navléci ani slovutným lobbistům z obou mocných táborů. Nýbrž derou se mi na mysl stále dvě jména: paní Lucie a paní Kateřina. Jedna je místopředsedkyní sněmovny s takovým vlivem na premiéra, že opustil rodinu, k volbám zneužitou, a druhá je předsedkyní poslaneckého klubu pidistrany s takovým vlivem na ostudou zelenajícího místopředsedu vlády, že zapomněl základy počítačové gramotnosti. A to už máme dvě třetiny vládní koalice! Co žena, to vliv, o jakém se desítkám mužských protějšků v politice ani nesnilo. Já být lobbistou...

Když k tomu připočteme předsedu třetí koaliční strany, který si musí připadat jako na biliáru mezi manželkou, svou bývalou tajemnicí a nejvyšší státní zástupkyní, dá se říci, že několik žen má na drátkách celou vládu. Kdo by se pak divil, že našim Don Juanům na veřejnosti hrubne slovník, když v soukromí musí držet mluvidla krok. Nezdá se vám, že ty feministky zaspaly dobu a jsou poněkud mimo mísu?

Také občas naši mužští hrdinové musí svým ženám (nemyslím nutně manželkám) předvést, jací jsou borci: Jeden dá medajli vrahům a za Bushovými zády se mračí na ruského medvěda, což obojí působí trapněji než zvednutý prostředník. Maně mi tane na mysli Klausova SMS: Falešný a prázdný Topol...(a kaji se za volby). Druhý hrozí spolustranici silou a na pomoc si bere Kaťušku, kdyby mu pan Zubov chtěl oprávněně rozbít ústa. A třetí, jakkoliv některé jeho argumenty nepostrádají logiku, šlápnul do cikánské problematiky jako slon do porcelánu, přičemž s milióny na účtě pobíral obdobné dávky. Zda harašil nebo neharašil už se ani nedozvíme. Ještě že máme takovou vládu ostrých hochů, kteří nejdou ani pro slovo daleko, jinak by se jeden strachoval, co bychom si bez jejich chlapáctví počali.

Ale nemusíme mít strach, pokud by u příštích voleb tento výkvět mužnosti propadl. Na svou příležitost se těší Sexy Mozek, pravda v trochu přebujelém těle, no ale postarat se o dvě po sobě jdoucí manželky, to chce celého chlapa, ne nějaké tintítko. Také ve slovníku a razanci se nedá zahanbit, inspiraci si bere z nejlepších socialistických tradic. Ne nadarmo si nechává říkat buldozer. A to má ještě v záloze řečníka ostrého jako břitva, jenž prošel stranami - jak se říká  napříč politickým spektrem - a svůj pevný názor a řečnický talent rozvíjel od lékařské komory, kde plédoval za životní úroveň lékařů a finanční zdraví časopisu Osobní lékař, až po parlament, kde bojuje za veřejné zdravotnictví a chudé pacienty. A světe div se, netají se idylickým soužitím s manželkou a milenkou. O naši budoucnost je postaráno.

Tento článek však propadne, protože jsem postupně vyloučil voliče všech stran, kteří by mi mohli udělit karmu.

A propos: Nepřipadá vám náš prezident opravdu, ale opravdu nudný? Trocha té jeho ješitnosti je vlastně milá.