Žila, byla jedna žena, do komoušů kdysi ryla... V 68 bojovala, na nespravedlnost je upozorňovala... Komouši ji domlouvali, vězením ji vyhrožovali, pak Ty, Ty, na ní udělali...
Každou chvíli přišli za ní, i v práci ji sledovali... Do školy za dětmi chodili a v její domácnosti slídili... Když po čase nic nenašli, jak přišli, tak i odešli... Do basy ji nedostali, za pravdu ji nezavřeli...
Uplynulo mnoho let, než otevřel se lidem svět... Do komoušů kdysi ryla, teď brána se otevřela a Ti, co ji kdysi Ty, Ty, říkali, tak radostně klíči cinkali... Když převlékli si kabáty, tak do vlády státu se dostali...
Pak celý stát nám rozprodali a lidé nic netušili... Však celkem dobře se lidem žilo, i na důchodce něco zbylo, až do roku 2008, kdy pro lidi nastal posun...
Světová krize prý nastala a tak i u nás začala... Vláda však lidi uklidnila, pravdu jim neřekla, jen prohlásila, že světová krize je veliká, ale nás Čechů se vůbec netýká...
Nezaměstnaných lidí přibývalo a na podpory, peněz moc nezbývalo... Pak nejlepší bankéř řekl : ,,Jo, měli jste se všichni k světu... Dluhy jste si naďáli, všechny prachy jste prožrali a stát k bankrotu jste dohnali"...
Ta žena se ohradila : ,, Vždyť já jsem skromně vždycky žila... Poctivě jsem pracovala, na státu jsem nic nechtěla a dluhy jsem nikdy neměla... Tak kdo ukradl ty peníze ze společného talíře ?"...
Bankéř na ta slova, opakoval zas a znova : ,,Vy vše prožrali ste... Tak teď držte huby ! ... Zaplatíte každý z vás 121 tisíc !... Jinak přivedete stát do záhuby !" ...
O volbách pak, lidé jako ovce hlavy sklopili a nejlepšího bankéře státu znovu zvolili...
A co ta žena ? ... Ta ani dnes hubu držet nebude a tak, jako za komoušů, na nespravedlnost upozorňuje... Výhružky vězením na ni neplatí, protože Ten, kdo nadělal Nám dluhy, tak Ten, ať je taky zaplatí ! ...
Z toho plyne poučení, že spravedlnost na světě není...
Boží mlýny melou sice pomalu ale jistě... Na každého
ničemu jednou řada přijde... I na největšího nepoctivce...
