Píseň Českého otroka

Včera  u  nás  celý  den  pršelo  a  tak  jsme  odpoledne  zatopili  v  krbu,  připravili  jsme  si  ražniči  na  opékání,  vzali  jsme  do  ruky  kytary,  flétny  a  foukací  harmoniky  a  začalo  být  u  nás  veselo... Po  každé  písničce  řekl  každý  z  nás  nějaký  příběh,  ať  už  byl  veselý,  nebo  smutný... A  mně  osobně  se  vybavil  příběh  a  písnička  z  mého  dětství,  který  nám  dětem  vyprávěla  a  zazpívala  sousedka,  která  chodila  do  školy  asi  v  roce  1935...  

V  době,  když  jsem  se  já  narodila,  tak  ještě  u  nás  nebyla  televize... A  rádio?...  To  u  nás  v  Podkrkonošském  městečku  měl  jen  málokdo... A  tak  se  lidé  scházeli  buď  v  hospodě,  nebo  u  sousedů  tak,  jako  my... Někteří  sousedé  drali  peří,  jiní  navlékali  korále,  nebo  povřísla  a  my  děti, jsme  si  s  nimi  zpívali  a  poslouchali  jejich  vyprávění... 

Sousedka  o  které  se  zmiňuji,  nám  vyprávěla,  že  prý  kdysi  před  mnoha  a  mnoha  lety,  byli  někteří  naši  předkové  prodáváni  do  ciziny  jako  ,,otroci''  a  když  ještě  chodila  do  školy,  tak  se  učili  zpívat  písničku ,,píseň  Českého  otroka''... Tuto  písničku  nám  zazpívala,  já  jsem  se  ji  naučila... A  dnes  Vám  ji  zazpívám  tak,  jak  jsem  ji  slyšela  kdysi  zpívat  naši  sousedku...

                                                            Píseň  Českého  otroka

                                            Text,  hudba  a  autor  mně  osobně  neznámý 

Pryč  daleko,  tam  za  mořem,  tam  kde  drahá  vlast  je  má...

Kde  máti  omdlévá  hořem,  že  synáčka  víc  nemá....

Pryč  od  milých  rodičů,  od  své  drahé  sestřičky...

Ani  přítelíčka  nemám,  jen  nebeské  hvězdičky...

Ó,  já  vím,  že  nikdy  více  matičky  neuhlídám...

A  nikdy  tak  drahé  líce,  nikdy  více  nezlíbám...

Za  otroka  jsem  prodán... A  co  otrok,  umírám...

S  Bohem  buďte  moji  drazí... Tam,  Vás  opět  uhlídám...

Tuto  písničku  jsem  dříve  zpívala  svým  dětem  a  včera  jsem  ji  zazpívala  i  svým  vnoučatům... Ale  teprve  nyní  jsem  si  uvědomila,  že  vůbec  nevím,  jestli  se  ta  písnička  a  vyprávění  naší  sousedky  vůbec  zakládá  na  pravdě...

No,  vidíte... Člověk  i  v  mém  věku  se  má  stále  ještě  čemu  učit... A  tak  jdu  hledat  na  internetu,  jestli  tam  něco  o  těch  našich  ,,Českých  otrocích''  bude  napsáno...

                                                     Přeji  Vám  Všem,  krásný  podvečer

                                                                                                               Alena  Stražáková