Včera u nás celý den pršelo a tak jsme odpoledne zatopili v krbu, připravili jsme si ražniči na opékání, vzali jsme do ruky kytary, flétny a foukací harmoniky a začalo být u nás veselo... Po každé písničce řekl každý z nás nějaký příběh, ať už byl veselý, nebo smutný... A mně osobně se vybavil příběh a písnička z mého dětství, který nám dětem vyprávěla a zazpívala sousedka, která chodila do školy asi v roce 1935...
V době, když jsem se já narodila, tak ještě u nás nebyla televize... A rádio?... To u nás v Podkrkonošském městečku měl jen málokdo... A tak se lidé scházeli buď v hospodě, nebo u sousedů tak, jako my... Někteří sousedé drali peří, jiní navlékali korále, nebo povřísla a my děti, jsme si s nimi zpívali a poslouchali jejich vyprávění...
Sousedka o které se zmiňuji, nám vyprávěla, že prý kdysi před mnoha a mnoha lety, byli někteří naši předkové prodáváni do ciziny jako ,,otroci'' a když ještě chodila do školy, tak se učili zpívat písničku ,,píseň Českého otroka''... Tuto písničku nám zazpívala, já jsem se ji naučila... A dnes Vám ji zazpívám tak, jak jsem ji slyšela kdysi zpívat naši sousedku...
Píseň Českého otroka
Text, hudba a autor mně osobně neznámý
Pryč daleko, tam za mořem, tam kde drahá vlast je má...
Kde máti omdlévá hořem, že synáčka víc nemá....
Pryč od milých rodičů, od své drahé sestřičky...
Ani přítelíčka nemám, jen nebeské hvězdičky...
Ó, já vím, že nikdy více matičky neuhlídám...
A nikdy tak drahé líce, nikdy více nezlíbám...
Za otroka jsem prodán... A co otrok, umírám...
S Bohem buďte moji drazí... Tam, Vás opět uhlídám...
Tuto písničku jsem dříve zpívala svým dětem a včera jsem ji zazpívala i svým vnoučatům... Ale teprve nyní jsem si uvědomila, že vůbec nevím, jestli se ta písnička a vyprávění naší sousedky vůbec zakládá na pravdě...
No, vidíte... Člověk i v mém věku se má stále ještě čemu učit... A tak jdu hledat na internetu, jestli tam něco o těch našich ,,Českých otrocích'' bude napsáno...
Přeji Vám Všem, krásný podvečer
Alena Stražáková
