Miluji svou ženu

Před  mnoha  lety,  jsem  byla  na  setkání  se  svými  spolužáky  ze  školy.  Vzpomínali  jsme  na  svá  školní  léta,  na  lumpárny,  které  jsme  společně  vymýšleli,  atd.  Pak  přišla  řeč  na  děti  a  na  manželství.  Jeden  spolužák  nám  vyprávěl,  co  mu  doporučil  jeho  dědeček  do  života,  další  nám  vyprávěl  o  svém  sklamání  v  manželství  a  nebýt  jeho  dětí,  tak  by  už  mezi  náma  nebyl.  A  ten  poslední  se  nám  svěřil  s  tím,  proč  svoji  ženu  miluje  a  nikdy  by  ji  neopustil...         Dědeček  mě  řekl : " Teď  jsi  mlád  a  plný  snění... Svět  se  Ti  zdá,  jako  květ... Stáří  však  přijde  v  okamžení... To  Ti  říkám  já,  Tvůj  kmet... Proto  važ  si  mládí  svého ! ... Užij  sobě,  co  dá  svět... Nepospíchej  do  ženění... Uč  se  a  měj  rád  všechny  ženy ! ... To  Ti  radím  já,  Tvůj  kmet "...          Sklamání  a  děti... Život  je  moc  krásný,  ale  jen  pro  toho,  kdo  ho  umí  žít... Ten,  kdo  žít  neumí,  nebo  nechce,  nemůže  od  života  nic  krásného  chtít... Čas  neúprosně  plyne... nelze  ho  zastavit... Proto  se  člověče  probuď  a  začni  konečně  žít... Když  rozhlédneš  se  kolem  sebe  a  vnímáš  krásu  lesa,  vody,  skal,  tak  poznáš,  že  žít  je  krásné... A  život ? ... Ten  nám  táta  s  mámou  dal... Tak  ahoj,  můj  osude ! ... Co  bylo,  už  tady  nebude... A  v  případě,  že  jsi  mi  někdy  lhal ? ...  Nevadí ! ...  Život  je  krásný ! ...  Proto  dík ! ...  Vždyť   jsi  mi  krásné,  zdravé  děti  dal...    

                                                      Mládí  v  prdeli  a  do  důchodu  daleko

                                     Texty  a  hudbu  složila  dne  28. 6. 1984   Alena  Stražáková

Vesele,  jen  vesele,  když  se  druhý  mračí... Dělej  vždycky  poctivě,  nač  tvé  síly  stačí... Ten,  kdo  umí  životu  do  očí  se  smát,  rány  sice  utrží... Však  na  světě  je  rád...

Na  svých  rtech  pak  písničku  a  úsměv  jenom  měj ! ... Když  Tě  rána  zasáhne ? ... Tak  se  všemu  směj ! ...

                                                                 Miluji  svou  ženu

Tak,  už  je  tu  padesátka... Jak  jen  ten  čas  letí... Člověk  hodně  pamatuje... Těžko,  dělá  děti... Ráno  vstáváš  jako  Jura... Dopředu  Ti  čouhá... Sotva  ale  najdeš  díru,  tak  kouká,  jako  ňouma...  

Domlouváš  mu... Slibuješ... Pak  na  záchod  letíš... Na  zpáteční  cestě  věříš... Na  ženu  se  těšíš... Když  předehru  uděláš,  podáš  mu  i  ruku... Není  to  však  už  nic  platné... Co  je  s  tebou  kluku ? ...

Zradi  jsi  mne  kamaráde ! ... Ty  jsi  tomu  dal... Teď  abych  svou  drahou  ženu  s  pomocníky  dodělal !

V  práci,  když  jdu  na  záchod,  tak  jak  blbec  stojím... Nohavici  jsem  si  pochcal ! ... Pohnout  se  i  bojím... Kamarádi  se  mi  smějí... Cos  to  udělal ? ... Teď  aby  si  kalhoty  do  čistírny  dal ! ...

Kamarádi  moji,  rád  to  udělám... Zrádci  však  už  nikdy,  ruku  nepodám ! ...

Od  té  doby  manželka,  ruku  mu  jen  podá... Dá  mu  pusu... Potom  řekne : " Byla  by  tě  škoda ! "...

Společnými  silami,  jde  hned  všechno  lehce... Kamarád  teď  musí ! ... Ať  chce,  nebo  nechce ! ...