Jak se kdysi osídlovalo pohraničí

V  roce  1964  jsem  musela  absolvovat  praxi  v  Orlických  horách.  Byla  to  maličká  vesnička  na  hranicích  s  Polskem,  kde  se  začaly  stavět  moderní  domy.  Ty  domy  byly  v  té  vesničce  jak  "pěst  na  oko,"  protože  tam  byly  jen  vysídlené  rodinné  domky,  chaloupky  a  kostel...  

Stát  ale  potřeboval  oživit  i  pohraničí  a  tak  v  rámci  náboru  se  stavěly  moderní  domy,  především  pro  mladé  lidi  i  v  této  vesničce...

Byl  tam  státní  statek,  který  měl  mnoho  lánů  polí,  krávy,  koně,  prasata,  ale  lidé  chyběli  v  té  době  všude  a  proto  se  dělaly  nábory...

Zmíněné  chaloupky  vlastnili  převážně  pražáci,  kteří  v  létě  chodili  do  lesa  s  kbelíky  na  borůvky  a  prodávali  je  do  místní  výkupny...

Do  lesa  to  měli  kousek  a  za  sezonu  si  dokázali  vydělat  na  sběru  borůvek  i  na  nové  auto... Setkala  jsem  se  tam  i  s  některými  známými  herci,  kteří  se  tam  jezdili  rekreovat...

O  tento  nábor  v  pohraničí  Orlických  hor  veliký  zájem  ze  strany  českých  lidí  moc  nebyl,  ale  zato  ze  Slovenska  se  to  tam  lidmi  jen  hemžilo...

Náborový  příspěvek  a  rodinný  domek  byl  v  té  době  pro  slovenské  cikány  zlatý  důl...Vzhledem  k  tomu,  že  nové  domy  ještě  nebyly  dostavěny  a  tito  občané  přijeli  s  početnými  rodinami,  tak  jim  byly  přiděleny  vysídlené,  rodinné  domky...

Byla  jsem  svědkem  toho,  když  se  čeští  náboráři  ptali  slovenských  cikánů,  jestli  ještě  neví  o  nějakých  cikánských  rodinách,  které  by  se  do  Čech  ze  Slovenska  přestěhovali...

V  Orlických  horách  jsem  byla  na  praxi  půl  roku... Moderní  domy  byly  postaveny  a  moje  praxe  tím  končila...

Když  jsem  z  vesničky  odjížděla,  tak  po  slovenských  cikánech,  jako  by  se  zem  slehla... Kde  jim  byl  konec,  to  nevím,  ale  po  jejich  odchodu  to  v  těch  rodinných  domcích  vypadalo  jako  po  vybombardování...