Stalo se to v Libereckém kraji. Bylo mi asi 8 let, když jsem šla s maminkou do města. Cestou jsme potkali člověka, který vypadal jako čert... Pamatuji si, že měl černé rozježené vlasy, černé, pronikavé oči a motal se ze strany na stranu... Strachy jsem se honem chytila maminky za ruku... Maminka mě hned uklidnila a řekla :" Neboj se, to je cikánský baron, který asi přez naše město jen kočuje se svými lidmi... Celou noc asi něco oslavovali a teď se z toho alkoholu ještě nevyspal, proto se tak motá "...
Maminka byla úplně klidná a tak i ze mne ten strach za chvíli odešel... Od té doby jsem žádné cikány v mém dětství nepotkala...
Až v roce 1960 se v rámci náboru zaměstnanců do továren s textilem, začali sjíždět lidé různých národností...
Byli to Řekové a Poláci ale i jedna cikánská rodina... Řekové a Poláci přijeli bez rodin, tak byli ubytováni na svobodárnách...
Cikánská rodina dostala byt, kde v té době žili jen české rodiny... S touto cikánskou rodinou nebyly nikdy žádné problémy...
Měli sice pět dětí, ale všichni se chovali slušně... Ve dne, ani v noci nikoho nerušili nadměrným hlukem, nekradli, nic neničili a ani nikomu nenadávali...
V jejich bytě byl pořádek, nikde žádné odpadky a vůně z jejich jídel voněla po celém okolí, až jsme se olizovali... Proto jsme si vzájemně vyměňovali kuchařské recepty...
Oba rodiče chodili pravidelně do práce a děti do školy. České děti s cikánskými dětmi kamarádily, nebyl mezi nimi žádný rozdíl a mezi rodiči českými a cikánskými také ne...
V roce 1963 však začalo v našem městě cikánů přibývat... V rámci náborů do textilních továren se cikáni ze Slovenska houfně stěhovali, protože tím získali náborový příspěvek...
S těmito cikány začali veliké problémy... Do práce mnozí z nich nechodili, tak byli potrestáni za příživnictví... Děti do školy chodily nepravidelně, tak na ně rodiče nedostali přídavky na děti...
Mnozí z nich se o děti nestarali, tak jim byly děti odebrány a dány do dětských domovů... Tito slovenští cikáni dostali stejné byty tak, jako ta první cikánská rodina, ale jejich byty byly za jeden měsíc k nepoznání...
Byly tam vytrhané podlahy, rozbitá okna, všude odpadky a strašný zápach, který byl cítit ve všech domech, kde tito cikáni bydleli...
Město muselo české rodiny odstěhovat na nově postavené sídliště a té první cikánské rodině přidělili rodinný domek, který si tito cikáni opravili na vlastní náklady a žijí tam dodnes...
Všechny jejich děti se vyučily řemeslu a v dnešní době podnikají ve stavebnictví už více, jak 15 let...
A ti slovenští cikáni ?... Ti se stěhovali z jednoho zdevastovaného bytu do dalších bytů a když zničili i poslední byt, tak všichni odešli někam k Ústí nad Labem...
Ta spoušť zdevastovaných čtyř domů se po těch slovenských cikánech nedá popsat... Domy byly zbourány, protože se už nedaly opravit... Na jejich místě dnes stojí garáže...
Od té doby byl v našem městečku zase klid a pořádek... Proč ale byla ta první cikánská rodina bezproblémová ?...
Na to jsem se zeptala osobně po mnoha letech manželů, této cikánské rodiny... Jejich dětství nebylo lehké... Rodiče se o ně nestarali, tak oba vyrůstali v dětském domově v Čechách a ne na Slovensku...
Kamarádili spolu už od dětství a když se do sebe po vyučení řemesel zamilovali, tak si předsevzali, že jejich děti budou mít nejen šťastné dětství, ale i krásný a spokojený život, až dospějí...
To, co si kdysi tito lidé předsevzali, to také splnili... Že je to výjimka ?... Ano, je, ale takových rodin bylo v Čechách více... A o nich budu psát možná příště...
