Dnes Vám budu vyprávět příběh, který se stal mému dítěti v roce 1985... Paní učitelka požádala moji dceru, aby donesla své nemocné spolužačce domácí úkol... Spolužačka bydlela ve stejné vesnici a tak ji moje dcerka úkol cestou ze školy donesla... Branku ji přišla otevřít maminka spolužačky a když ji dcerka úkol předala a chtěla odejít, tak na ni skočil německý ovčák a ukousl ji nos...
Proč se to stalo, nikdo z nás neví, protože pes dívku znal, nechal se od ní i pohladit a nikdy nebyl zlý na nikoho...
Dcerka musela podstoupit plastickou operaci nosu, kůži ji brali lékaři z levé paže a v nemocnici byla víc, jak půl roku... 3x ji museli plastiku opakovat, ale nakonec se operace podařila pro radost nás všech...
Majitelé psa se rozhodli, že ho nechají utratit, ale já jsem s tím nesouhlasila a moje dcerka také ne... Poradila jsem jim, aby psovi dávali košík a sundávali ho jen v době krmení... Tím že budou mít jistotu, že už nikomu neublíží... Majitelé psa dali na moji radu a pes se dožil ve zdraví 14 let...
Pro moji dcerku po té operaci nastalo veliké trápení... Když se po půl roce vrátila do školy, tak se stala středem pozornosti dospělým i dětem... Dospělí ji obtěžovali neustálými otázkami, litovali ji a spolužáci ?... Ti se jí posmívali a dali ji přezdívku " šprťoun, kačer Donald."...
I přez to, že prodělala těžkou operaci, tak všechno učení svojí trpělivostí dohnala a měla samé jedničky... V nemocnici za ní chodila učitelka, která učila všechny nemocné děti, které byly v nemocnici dlouhodobě...
Dcerka se začala svým spolužákům vyhýbat a když se mi se svým trápením svěřila, tak jsem ji řekla kouzelné zaklínadlo, které vždy pomáhá i mně v těžkých chvílích...
Rozum do hrsti musíš vzít... Své krásné oči neklopit...
Hrdě si říci ,,hlupáci !"... Oproti mně jste chudáci !...
Vám nevědomky se zkalil zrak !... Jen se podívejte !...
Je to tak ! ...
Ač urážky a nadávky proti mně jen máte,
odplaty se ode mne však nedočkáte...
Já hrdost svoji mám a vaše zloba je jen pro smích...
Škoda slova...
Jako zázrakem těchto pár vět mojí holčičce pomohlo... Už neměla strach chodit mezi lidi... Jejich poznámkám už nevěnovala pozornost... Jen se vždy usmála a její usměv odradil zlé lidi od posměšků...
O prázdninách jsem jela s dětmi do Podkrkonoší stanovat... Ve dne jsme chodili do lesa, koupali jsme se v řece Jizeře a večer jsme seděli u táboráku... Stan nám hlídali tři psi, které jsme vždy brali s sebou, když jsme jeli stanovat... Dcerka nezanevřela na žádného psa, jen k nim měla větší respekt...
Jednoho dne jsme odešli i se psy na procházku po Riegrově stezce a když jsme se vrátili, tak jsme měli stan vykradený... Nedaleko byla městská Kolonka, jiné domy v blízkosti našeho stanu nebyly a tak jsme se tam vydali zjistit pachatele...
V Kolonce bydleli tři cikánské rodiny, děti běhaly venku, tak jsem se jich zeptala, jestli neví, kdo nám věci ze stanu vzal... Zmínila jsem se i o rádiu a za chvíli nám byly všechny věci vrácené... Chybělo jen jedno vařené vajíčko, které děti přilákalo ke stanu a to prý hned společně snědly...
Promluvila jsem si s těmi čtyřmi uličníky a pozvala jsem je, aby večer přišli i s rodiči k našemu táboráku a tam že si o všem promluvíme...
Ten večer se u táboráku sešlo asi dvacet lidí... Popravdě jsem jim všem řekla, že se sama starám o čtyři děti a že by pro nás ztráta peněz i ostatních věcí, byla katastrofa... U táboráku jsme seděli až do bílého rána, všechny děti u ohně usnuly a my dospělí jsme se ráno rozešli jako nelepší přátelé...
Ti čtyři uličníci se nám všem omluvili a od té doby jsme je brali na výlety také... Nikdy nám neudělali ostudu, všude se chovali slušně, protože moc dobře věděli, že bych je už nikdy na žádný výlet nezala...
Podle některých diskutérů zase pletu hrušky s jablky atd... Zase jejich ponižování a výsměch nebude brát konce... Ale jeden příklad z tohoto příběhu se mně a mým dětem vryl do paměti... České děti se mému dítěti posmívaly, ale ani od jednoho cikánského dítěte jsme se výsměchu, nebo pohrdání nedočkali...
Je možné, že tito lidé mají větší cit pro bolest druhého člověka a že si víc uvědomují, že to, co se stalo jinému, jednoho dne se může stát i jim ? ...
Dnes by nikdo nepoznal, že moje dcera měla plastiku, ale s lidmi si zažila výsměchu až, až...
