Babičko, vyprávěj

Už  jste  někdy  oslavovali  Vánoce  i  v  létě ?  Říkáte  si,  že  je  to  bláznivý  nápad ?  U  nás  v  naší  rodině  to  možné  je  a  já,  právě  dnes,  začínám  pro  svá  vnoučata  péct  Vánoční  cukroví...  

To  je  tak... Moje  vnoučata  mají  plané  neštovice  a  tak,  jak  se  lidově  říká,  nevědí,  co  mají  roupama  dělat... To  nejmladší  dnes  přišlo  s  otázkou,  proč  jsou  Vánoce  jen  v  zimě,  když  jsou  tak  krásné...

Než  jsem  tomu  mrňouskovi  stačila  odpovědět,  tak  se  té  otázky  hned  chytily  i  další  děti  a  začaly  vymýšlet  plán,  jak  si  ty  Vánoce  udělat  právě  teď,  když  nemůžou  běhat  venku,  koupat  se  atd...

No,  a  já,  jako  správná  babička  jsem  s  jejich  bláznivým  nápadem  souhlasila,  ale  jen  s  tou  podmínkou,  že  s  tím  budou  souhlasit  i  rodiče...

Děti  hned  za  rodiči  běžely... V  těch  dětských  očích  bylo  vidět  tolik  radosti,  že  by  těžko  někdo  jejich  přání  nesplnil... A  tak,  když  rodiče  přišli,  začala  rodinná  porada...

Když  rodiče  slyšeli  o  našem  bláznivém  nápadu,  tak  řekli,  že  mají  plno  práce  a  starostí  až  nad  hlavu... Přesvědčili  jsme  je,  že  všechno  připravíme  sami  a  tak  nakonec  souhlasili...

Nezapoměli  však  zdůraznit,  že  všechny  starosti  s  letními  Vánočními  přípravami  nechávají  jen  na  mně  a  na  dětech...

Stačila  jsem  jim  ještě  říci,  aby  nezapoměli  koupit  potraviny  na  bramborový  salát,  maso  a  hlavně  bonbony  na  stromeček  a  dárečky... Rodiče  jen  mávli  rukou  a  pomalu  odcházeli...

Teď  začala  porada  s  dětmi... Navrhla  jsem  jim,  že  si  uděláme  určitý  plán,  kterým  se  všichni  budeme  řídit...

Děti  se  rozhodly,  že  postaví  sněhuláka,  aby  nám  ty  Vánoční  svátky  připomínal  a  já,  že  zatím  upeču  Vánoční  cukroví...

Teď  si  určitě  říkáte,  že  sněhuláka  v  létě  nelze  postavit,  ale  mým  vnoučatům  se  to  podařilo  na  jedničku... Pro  ně  to  nebyl  žádný  problém...

Z  obýváku  přinesly  kulatý  stoleček,  na  něj  daly  bílý  ubrus... Potom  postavily  na  stolek  malý  dětský  stoleček  a  na  něj  daly  zase  bílý  ubrus... Na  dětský  stoleček  daly  stoličku  a  zase  ubrus...

Hlava  sněhuláka  dala  trochu  víc  práce,  ale  pro  moje  vnoučata ? ... Žádný  problém ! ... Vzaly  kousek  červené  látky,  lepidlem  ji  slepili  do  malého  kornoutku  a  vycpaly  ho  molitanem...

Tím  vznikl  krásný  nos,  protože  mrkev  by  byla  moc  těžká... Potom  ho  nalepily  na  bílé  prostěrado... Oči  udělaly  z  černých  knoflíků,  pusu  ze  zbylé  červené  látky  a  všechno  nalepily  lepící  páskou...

Míč  do  vody  nafoukly,  na  něj  daly  to  ozdobené  prostěradlo,  všechno  spojily  lepící  páskou  a  sněhulák  byl  na  světě... Na  hlavu  mu  daly  klobouk,  který  kdysi  nosil  dědeček...Byla  to  nádhera...

Děti  se  u  sněhuláka  pořádně  vyřádily  a  já  také... Málem  jsem  připálila  cukroví,  ale  dobře  to  dopadlo...

Když  k  večeru  přišli  mezi  nás  rodiče,  tak  obdivovali  s  nadšením  sněhuláka  a  s  radostí  jsme  řádili  všichni,  jako  malé  děti...

Já  jsem  dopékala  cukroví,  tak  do  hajan  šly  děti  tentokrát  bez  mého  vyprávění... Dostala  jsem  však  od  každého  vnoučete  sladkou  pusu  na  dobrou  noc...

A  zítra ? ... No,  zítra  budeme  s  přípravami  na  naše  letní  Vánoce  pokračovat...

                                                             Náš  táta  je  prima  táta

                                   Text  a  hudbu  složila  dne  20. 12. 2003   Alena  Stražáková 

Chumelí  se,  chumelí,  snížek  padá  z  nebe... Postavíme  sněhuláka  i  když  nás  sníh  zebe...

Místo  očí  dáme  uhlí,  místo  nosu  mrkvičku... Místo  pusy  použijem,  třeba  slabou  větvičku...

Pak  na  tátu  zavoláme,  aby  si  šel  hrát... Za  sněhuláka  se  schováme... Budem  se  koulovat...

Náš  táta  je  prima  táta... On  má  zimu  rád... Potom  půjdem  společně  s  mámou,  třeba  sáňkovat...