Babičko, vyprávěj

Dnes  měly  děti  hodně  úkolů,  tak  nám  na  mé  vyprávění  nezbylo  moc  času.  Dvojčata  měla  napsat  sloh  o  tom,  co  dělají  v  sobotu  a  v  neděli,  když  nemají  školu.  Nevěděla  jsem,  kam  dřív  skočit,  protože  jiné  je,  když  si  s  dětmi  hrajete  a  jiné  je,  když  s  nimi  píšete  úkoly...  

A  tak  jsem  dvojčatům  dala  papír  a  řekla  jsem  jim : " Klidně  napište  všechno,  co  v  sobotu  a  v  neděli  děláte... Nepřemýšlejte  nad  tím  a  hned  pište  všechno,  co  vás  napadne... Však  to  nějak  dopadne  a  potom  to  spolu  opravíme "...

Další  děti  psaly  úkoly  z  počtů  a  češtiny  a  to  nejmenší ?... Tomu  jsem  dala  taky  papír  s  tím,  aby  mě  nakreslilo  nějaký  obrázek  a  potom  jsem  šla  vařit  večeři...

Netrvalo  dlouho  a  úkoly  z  počtů  a  češtiny  byly  napsané  a  když  jsem  jim  je  kontrolovala,  tak  tam  žádné  chyby  nebyly...

To  nejmladší  z  vnoučat  přiběhlo  s  obrázkem,  na  kterém  svítilo  sluníčko  a  byli  tam  i  maminky  a  tatínkové  s  dětmi...

Hledala  jsem  mezi  nimi  i  sebe,  ale  marně... Tak  jsem  se  zeptala,  " a  kde  jsem  já ?"  a  vnouče  mě  řeklo : " Ale  babičko,  ty  jsi  s  náma  na  tom  výletě  přece  nebyla ! "...

Potom  jsem  šla  prohlédnout  dvojčatům  ty  slohy... Každý  psal  o  něčem  jiném  a  oba  slohy  byly  napsané  bez  chyby  a  tak  jsem  je  jen  podepsala...

Dala  jsem  dětem  večeři  a  potom  jsem  je  jako  vždy  nahnala  do  postele  a  začali  jsme  si  vyprávět...

Tentokrát  vyprávění  nezůstalo  na  mně,  ale  na  vnoučatech... Děti  se  ve  svém  vyprávění  vzájemně  doplňovaly  a  tak  jsem  je  musela  i  několikrát  usměrnit,  aby  si  neskákaly  do  řeči...

Vyprávěly  mě  o  včerejším  výletě... Jejich  rodiče  totiž  v  televizi  slyšeli,  že  už  rostou  houby  a  tak  šli  s  dětmi  nejdříve  do  lesa,  ale  žádné  houby,  které  by  znali,  nenašli...

To  nejmladší  z  dětí  uvidělo  mraveniště  a  než  táta  s  mámou  k  němu  doběhli,  tak  byli  mravenci  úplně  všude...

Ještě  štěstí,  že to  byli  černí  mravenci,  kteří  neštípou... Být  to  ti  červení,  tak  kdo  ví,  jak  by  to  dopadlo...

Potom  prý  přišli  k  potůčku  a  ponořili  si  nohy  do  vody,  aby  se  osvěžili... Tam  děti  viděly  žabičky  i  velikou  žábu  ropuchu,  o  které  věděly,  že  na  ní  nesmí  sahat,  aby  nedostaly  bradavice...

Jejich  výlet  pokračoval  po  břehu  toho  potůčku  tak  dlouho,  až  přišli  k  nějakému  mlýnu,  kde  byli  čerti  a  taky  tam  byl  vysoký  komín,  na  kterém  hnízdil  čáp...

Všem  se  dle  vyprávění  dětí  výlet  moc  líbil  a  já  jsem  ten  výlet  s  nimi  vlastně  prožívala  také  a  to  nejen  s  jejich  vyprávěním,  ale  i  dnes,  kdy  o  tom  píšu  na  svém  blogu...

Bylo  to  krásné  vyprávění  a  já  jsem  si  uvědomila,  že  moje  vnoučata  vnímají  přírodu  právě  tak,  jako  já...

Mezi  tím,  co  děti  večeřely,  tak  jsem  stačila  složit  dvě  maličké  písničky... Sloh  dvojčat  mě  zaujal  natolik,  že  ty  písničky  přišly  na  svět  nějak  samy...

Na  dobrou  noc  jsem  je  dětem  zazpívala  a  ti  usnuly  jako  andílci... Možná,  že  si  ani  neuvědomily,  že  tentokrát  vyprávěly  své  příběhy  Oni  mně  a  ne  já  jim...

                                                                  Zlobivý  krteček

                                 Texty  a  hudbu  složila  dne  13. 10. 2005   Alena  Stražáková

Mraveneček  u  lesa,  staví  nový  domeček... Včera  mu  ho  na  louce,  rozbil  krteček...

Krtku ! ... Krtku ! ...  Krtečku ! ... To  se  nedělá ! ... Takhle  se  chová,  jenom  nezbeda ! ...

                                                                    Čáp  a  žabičky

U  rybníka  v  rákosí,  sedí  žabka  malá... Asi  se  tam  ze  strachu  před  čápem  schovala...

Čáp,  ten  chytá  žabičky... Svým  dětem  je  nosí... Na  podzim  pak,  do  teplých  krajin,  on  odletět  musí.

Na  jaře  se  zase  vrátí... Na  komín  vyletí  a  tak,  jako  každý  rok,  má  v  svém  hnízdě  děti...

V  rybníku  pak  skoro  rok  zas,  žabičky  chytá... Aby  mohl  odletět  daleko  do  světa...