babičko, vyprávěj

nám  ještě  o  strýčkovi... Chodil  do  školy  rád ? ...  Nebál  se  svých  spolužáků ? ...  Dokázal  se  už  bránit,  když  byl  starší ? ...     Najednou  se  na  mě  sesypalo  tolik  otázek  ze  všech  stran,  že  jsem  na  ně  nedokázala  v  té  rychlosti  odpovídat.  A  tak  jsem  začala  jako  obvykle  vyprávět...  

Váš  strýček  se  do  školy  těšil,  ale  zároveň  měl  i  strach  z  neznáma... Měl  zlé  zkušenosti  už  ze  školky...  To  zlé  se  sice  v  dobré  obrátilo,  ale  ten  strach  tam  stále  zůstal,  protože  ani  ve  škole  to  neměl  vůbec  lehké...

Strýček  byl  nejmenší  ze  třídy  a  i  když  měl  samé  jedničky,  tak  se  mu  děti  začaly  zase  posmívat... Když  mezi  děti  přišel,  tak  do  něho  začaly  strkat  tak  silně,  že  upadl...

Babičko  a  to  se  žádné  dítě  strýčka  nezastalo ? ... " Ne,  nezastalo... Děti  se  totiž  bály,  aby  jim  také  někdo  neubližoval  a  tak  začaly  všichni  společně  na  strýčka  křičet,  že  je  mrňous  a  šprťoun !"...

Strýček  se  zase  začal  dětem  vyhýbat  tak,  jako  ve  školce  a  tentokrát  si  jeho  chování  všimla  jeho  babička...

Zeptala  se,  co  ho  trápí  a  když  ji  popravdě  všechno  vyprávěl,  tak  se  zamyslela  a  potom  mu  řekla : " Z  vlastní  zkušenosti  vím,  že  v  dnešní  době  člověku  nestačí  mít  jenom  v  hlavě... Člověk  se  musí  umět  bránit... Je  nám  to  dané  přírodou... I  tam  silnější  vyhrává"...

Mám  nápad,  řekla  babička  a  podívala  se  s  úsměvem  na  strýčka...  Víš  co  udělám ? ...  Promluvím   s  tvými  rodiči,  aby  Tě  přihlásili  na  karate ! ...

Babičko,  ale  já  se  nechci  s  dětmi  prát,  řekl  strýček... Když  budeš  chodit  na  karate,  tak  se  k  tobě  budou  děti  chovat  s  respektem  a  přestanou  ti  ubližovat  i  nadávat,  copak  to  nechápeš ?...

Strýček  nakonec  uznal,  že  má  babička  pravdu  a  souhlasil  s  tím  aby  ho  rodiče  na  karate  přihlásili...

Tak,  první  problém  máme  vyřízený,  řekla  babička  a  teď  je  na  řadě  ten  druhý... Je  nutné,  aby  sis  uvědomil,  že  lidé  jsou  různí  a  mají  i  různé  chování...

Až  přijdeš  zítra  do  školy,  tak  se  nenápadně  rozhlédni  po  třídě  a  rozděl  si  děti  na  několik  skupin... Sám  poznáš,  do  které  skupiny  patří  děti,  které  ti  ubližují  a  nadávají...

Když  přišel  strýček  druhý  den  ze  školy,  tak  hned  utíkal  za  babičkou  a  řekl  jí,  co  ve  třídě  vypátral...

Babičko,  tak  jsem  zjistil,  že  máme  ve  třídě  tři  skupiny  různých  dětí... V  první  skupině  jsou  dva  žáci,  kteří  mají  výborné  známky... Nemusí  se  skoro  vůbec  učit,  ale  když  máme  pracovní  vyučování,  tak  nic  neumí...

Ve  druhé  skupině  jsou  žáci,  kteří  se  musí  učit  i  doma,  protože  nestačí  ve  škole  všechno  hned  pochopit,  ale  zato  ruční  práce  jim  jdou  na  jedničku...

V  té  třetí  skupině  jsou  žáci,  kteří  chodí  za  školu,  místo  do  školy... Představ  si  babičko,  že  chtěli,  abych  si  s  nimi  šel  zakouřit ! ...  Když  jsem  to  odmítl,  tak  mě  začali  vyhrožovat,  že  mě  zmlátí ! ...

Zachránilo  mě  to,  že  jedna  paní  šla  právě  kolem... Kluci  hned  utekli,  ale  do  školy  nepřišli...

No  a  co  jsi  zjistil  z  těch  tří  skupin,  zeptala  se  babička... Měla  jsi  pravdu,  že  jsou  lidé  různí... Zjistil  jsem,  že  chytrý  člověk  se  sice  všechno  hned  naučí,  ale  na  všechny  opravy,  že  si  musí  většinou  pozvat  řemeslníka,  protože  na  práci  mu  jeho  vědomosti  nestačí... 

Těm  dalším  jde  sice  učení  pomaleji,  ale  dokáží  se  naučit  i  jakoukoli  práci... A  ti  poslední ? ... Těm  je  lepší  se  vyhnout,  protože  nemají  zájem  o  nic  jiného,  než  o  lumpárny ! ...

Tak  a  teď  mně  dobře  poslouchej,  řekla  babička... Na  to  karate  jsi  už  přihlášený... Tam  tě  naučí  to,  aby  ses  dokázal  v  případě  nutnost  ubránit...

To,  že  jsi  zatím  nejmenší  ze  třídy  ti  nesmí  vadit... Jednoho  dne,  až  budeš  dospělý,  tak  třeba  vyrosteš  víc,  než  tvůj  táta...

No  a  když  ti  někdo  řekne,  že  jsi  šprťoun,  tak  si  z  toho  nic  nedělej... Tak  mluví  jen  lidé,  kteří  mají  strach,  abys  nebyl  chytřejší  než  Oni  a  nebo  hlupáci,  kteří  nejsou  na  práci,  ani  na  učení...

Zapamatuj  si  jednou  pro  vždy,  že  se  učíš  především  pro  sebe... Vědomosti,  které  ve  svém  životě  získáš  je  jediná  věc,  kterou  ti  nikdo,  nikdy  nemůže  vzít,  řekla  babička  a  strýček  si  to  moc  dobře  zapamatoval...

Od  té  doby,  co  začal  strýček  chodit  na  karate,  tak  se  jeho  život  změnil... Děti  se  mu  přestaly  posmívat  a  chtěly  s  ním  kamarádit...

Ale  teď  už  honem  utíkejte  do  koupelny  a  šupity  do  postele ! ... Babičko,  zazpíváš  nám  ještě  písničku ? ... To  víte,  že  ano,  ale  teď  už  hybaj,  ať  jste  v  posteli... 

                                                                  Zápis  do  školy

                                    Texty  a  hudbu  složila  dne  3. 2. 1973   Alena  Stražáková

Když  jsem  šel  první  den  k  zápisu  do  školy,  tak  jsem  měl  veliký  strach... Babička  říkala,  že  už  jsem  veliký,  že  ze  mně  bude  školák...

Učíš  se  pro  sebe,  vnoučku... To  vždycky  na  mysli  měj... A  ten,  kdo  do  školy  nechce  jít ? ... Tak  toho  si  nevšímej...

Už  chodím  do  školy,  vůbec  se  nebojím... Už  nemám  ze  školy  strach... Učím  se  pro  sebe... Vždyť  už  jsem  veliký... Už  je  ze  mně  školák...

Už  se  učím  písmena,  číst  a  psát,  počítat... Už  se  učím  počítat  a  číst  knížky...

Učíš  se  pro  sebe  vnoučku,  to  vždycky  na  mysli  měj...  A  ten,  kdo  do  školy  nechce  jít ? ...  Tak  toho  si  nevšímej ! ...