Zkostnatěti pravdou?

Tak to je docela něco jiného, jako zkostnatěti ohraničeností a neschopností příjímat nové podněty. Kdo oba tyto typy hází do jednoho pytle, sám patří spíše do té druhé skupiny zkostnatělých.

Když se člověk dostane do nadhledu v určité věci, na které dlouhodobě, usilovně a poctivě pracuje, vidí a řeší mnoho aspektů problému, které zůstávají jiným skryté, dopracovává se k objektivnější realitě a pravdě. Potom také trvá na svých výdobytcích a jeví neochotu k ústupkům těm, kteří se pohybují jen v subjektivních rovinách. Bývá pak ale jimi obviňován ze zkostnatělosti a neschopnosti přijímat nové náhledy na věc. To je ovšem ale naopak problém těchto hodnotitelů chápat onu objektivnější hodnotu.

Pokud někdo hovoří o nových pohledech na předmětnou věc (zde mám na mysli třeba dostavbu Staroměstského náměstí), měl by svoje vize také konkretizovat v reálné podobě. Tam potom může být srovnáváno a hodnoceno. Když ale předloží evidentně nedostatečnou nebo špatnou práci, tak nemůže autora té dobré označovat hanlivě jako zkostnatělého a neschopného vidět a přijmout jeho vidění.

Zkostnatěti objektivnější pravdou je cílem snažení člověka,

na rozdíl od zkostnatění subjektivní lží.

O tu stojí jen její nositelé.

F.Bidlo, vlastní podobizna a kresba J.Čapka

(Encyklopedie českého výtvarného umění, Dr.E.Poche a kol., Academia Praha, 1975).

-