Země vymírá?

Vypadá to tak, neboť ubývá druhů živočichů i rostlin. Jednoho druhu ale velmi přibývá - člověka. A dokonce velmi nebezpečně pro něho samého.

Nejenže přemnožený člověk drancuje a devastuje životodárné zdroje, čímž přímo i nepřímo ničí životní prostředí jiných druhů pozemských tvorů a rostlin, ale tím také podkopává svoji vlastní existenci. Možná je to zákonitý koloběh života v lokalitách vesmíru - od vzniku do zániku, vedle ještě dalších působících objektivních činitelů v tomto procesu.

Kdysi dávno, před zhruba čtyřmi miliardami let, vznikal během miliónů let na Zemi za určitých geologicko-klimatických podmínek život, v obrovském množství druhů živočichů a rostlin, od nejprimitivnějších jednobuněčných forem. Co "zažehlo" tento proces z neživých skupenství hmoty se dosud nepodařilo objasnit. Je také vysoce pravděpodobné, že tato skrytá tajemství se člověku nikdy nepodaří odhalit, protože nezná podstatu a smysl existence veškeré reality. A proč je právě taková jaká je. Věda jen něco objevuje a popisuje a říká, že jejím úkolem není odpovídat na to, odkud všechno pochází a proč. Člověk si zde proto nutně vypomáhá vírou ve stvoření. Měl by to být nenahraditelný pomocník i seriózní vědy (jistě v některých případech i je), která by si měla klást i takové otázky. Tam, kde naráží na nepoznatelné (např. vznik všeho), by si měla takové skutečnosti přiznávat, bez tvrzení, že jednou třeba člověk rozlouskne i takové ořišky. To v takových případech vyvolává nedůvěru k některým vědním disciplínám.

Ano, na Zemi ubývá druhů živých forem a v současných podmínkám, které zde panují, již další nejspíš nevznikají. Navíc tak dlouhodobý vývojový proces organismů v žádném případě nemůže vyvažovat rychlost jejich ubývání. 

Existuje mnoho teorií, usilujících o objasnění vzniku prvních jednobuněčných forem života, ale onen záhadný "přeskok" od pouhých organických sloučenin, k uzavřenému metabolickému, genetickému a reprodukčnímu systému buňky nikdo nepopsal. Třeba se tak ani nestane, neboť tady může působit i něco, co věda nezná, a proto ani nemůže studovat. Přítomnost ještě nějakého jiného, vyššího faktoru, nezbytného pro tento tvůrčí proces. Může zde být spojitost s dalšími energiemi, působícími v rámci vesmírného celku.

Na Zemi také mohly přijít v těch tehdejších podmínkách, příznivých pro tvorbu a vývin života, zárodky nejprimitivnějších takových forem v kosmickém prachu z vesmíru. Je spočítáno, že každoročně spadne na zemský povrch cca 40 000 tun tohoto materiálu velikosti hmotných zrn do 1 mm (zhruba jedno zrno na m2). S ním se sem mohou dostávat i zárodky organismů, přečkávající podmínky ve vesmíru, ale mohoucí se dále rozvinout pouze v jiných podmínkách. Ty na současné Zemi již nenacházejí, proto zde zanikají.

Živé formy se asi na Zemi nezrodily z jedné struktury původního buněčného organismu, ze kterého se později evolučním vývojem rozrůznily všechny druhy živočichů a rostlin. Přiklonil bych se spíše k názoru, že každý samostatný druh měl svůj nejprimitivnější zárodek, ze kterého se vyvinul. Co těch druhů žije v těchže podmínkách.