Zamyšlení nad vývojem kultury ve stavebnictví

Ve svých článcích jsem se zde představil čtenářům jako architekt, který usiluje o propojování tradiční s moderní architekturou. 

Vývoj na trhu přináší stále nové a nové pohledy na stavební tvorbu a kulturu, jsou vyvíjeny nové konstrukční a technologické možnosti ve výstavbě, ve vybavení objektů a objevují se nové stavební materiály. Tyto výdobytky bývají dnes často rychle prosazovány a uváděny do života jako progresívní vývojové možnosti a nová objektivní realita. To je všechno v pořádku, je to trend doby, ale něco důležitého se tak mnohdy vytrácí ze zásad kvalitního urbanismu a architektury. Novinky se nesou často v duchu až příliš subjektivních uměleckých vizí a ambicí tvůrců, kteří ztrácejí schopnost vidění a chápání objektivnějších skutečností nebo se k nim staví s malou tolerancí a přizpůsobivostí. Dokonce se někdy snaží popřít po staletí prověřované a uznávané hodnoty a nahrazovat je vlastní, "neotřelou" tvorbou. Každá zvláštnost, novinka nebo výstřednost, zasazená do jiného kontextu, přitahuje pozornost lidí a při dostatečné obhajobě si získává i podporu mnohých obdivovatelů, kteří potřebují být právě takto uspokojováni. Tempo v tomto vývoji je velké, nemalé ale bývají i ztráty při působení těchto aktivit v neadekvátním prostředí, zejména v historických částech měst. Je možné mnohde pozorovat i odborné povědomí, připouštějící sestupný kulturní vývoj. Proto je potřeba působit zde i v opozičním duchu a vytvářet protihodnoty nové, ale konstruktivně přínosné architektury.