Za těmi ohořelými zdmi

Navrhovat architekturu společensky významných budov je náročné nejen z hlediska vlastního oboru, ale i z hlediska vztahu k veřejnosti. 

A o dostavbě Staroměstského náměstí to platí dvojnásob či trojnásob. Tolik zde již bylo marných pokusů a nakonec zůstává proluka se zbytkem na konci války zničeného radničního křídla. To celé vyhořelo, zřítily se stropy, zničeno bylo také množství knih a historických dokumentů nedozírné ceny. Zbyly jen ohořelé zdi, které byly posléze strženy. Nobileho radniční křídlo na Staroměstském náměstí nemělo dobrou urbanistickou, ani architektonickou pozici, bylo předimenzované a kolidovalo s odkrytým kostelem sv.Mikuláše. Kritika padala také na její architekturu ve stylu rakouské neogotiky. Po válce vypsaná soutěž (v pořadí od počátku 20.století již pátá) ještě počítala i s obnovou radnice, ale výsledek nakonec vedl k rozhodnutí odstranit objekt celý (ponechán jen zbytek při věži hlavně ze statických důvodů). 

Situace je tady ale obzvlášt těžká z důvodu mnohých a často nesmiřitelných názorů na novou dostavbu či nové využití místa. Hlavní názory jsou vždy zastoupeny širokou skupinou občanů z řad odborníků i laiků. Mnozí si přejí ponechat současný stav proluky s parčíkem, případně ještě s jeho další úpravou, jiní zase chtějí vstup nových významů s nejnovější architekturou, početná skupina občanů trvá na obnově některé z předchozích podob zástavby vzhledem k tomu, že novodobé pokusy všechny selhaly. 

Návrh, ke kterému se ve svých článcích stále vracím, jelikož vše rychle utichá a zapadá, zde hledá třetí cestu v novém propojení historie se současností (zcela moderní, variabilní využití interiérů navržených domů). Zkrátka by nepřišli ani ti, kteří na Staroměstském náměstí hledají odpočinek a levné občerstvení ve stínu stromů (ve dvoře za dostavbou). Domy, doplňující chybějící zástavbu rynku, řeší bezkolizně urbanistický vztah mezi radniční věží a kostelem sv.Mikuláše, který je takto nově zapojen do obrazu náměstí.