Vzpoura

Byly doby, kdy se umění nejen dělalo, ale i ctilo. Samozřejmě bylo společensky rozvrstvené dle své kvalitativní úrovně a kulturní výše.

Jenže tyto doby jsou defakto ty tam. Umění vyšší hodnoty rozprášila vzpoura umění hodnoty nižší a to zase postupně likviduje dokonce již cosi, co si na umění jen hraje. Čili kultura obsahu pro jednoduchého si razí svoji cestu ke svrchovanému a celoplošnému úspěchu ve společnosti. Stopy po nějakých zbytcích provozovaného umění tu sice ještě jsou, ale ty jsou usměrňovány do defenzívy a odsunovány na okraj zájmu většinového hodnotitele. Potřebuje společnost ještě podporovat uměleckou tvorbu? Nepotřebuje, neboť ta představuje jakousi pro mnohého občana nesrozumitelnou tzv. duchovní hodnotu.

Kvalitativní rozvrstvení společnosti maže tzv. "demokracie", ve které vládne rozhodující slovo průměrné většiny, která stanovuje pravidla dění a mantinelů v celoplošném rozsahu. Dělat umění nikdo nikomu nezakazuje, ale je mu bráněno v širším uplatnění. Pokud se to týká třeba architektury, která byla kdysi tím nejvyšším a nejuznávanějším druhem umělecké tvorby, tak zde je situace nyní naopak nejhorší. Jedná se o objekty velkých rozměrů, stavěných veřejně na dlouhou dobu. Taková tvorba je tudíž tím nejcitlivějším a nejsledovanějším uměleckým projevem. Ve struktuře intelektuálně zjednodušeného rozhodování se potom nemůže prosadit obsahově náročnější dílo. Proto úspěchy zde slaví jen povrchní stavební kultura. A je to výrazně patrné na vzhledu dnešních měst, která již nejsou budována pro krásu. Ale nic není zcela jednosměrné, jednostranné a také všemocné!

- 

Ošklivost se vzepřela kráse

a sama povýšila na krásu.

Někdo jiný tahá pilku zase,

jíž temnotám dodává jasu.

-

Také krása vzepřela se ošklivosti

a pozvedla z ponížení.

By učiněno bylo zadosti,

 kde pochybení v klamu není.

-

Ošklivost a vzletná krása,

těch již bylo dosti?

Jedno nad druhým vždy zajásá,

jak zvaně či nezvaně se hostí.

-

V boji pak není vítěze,

každý tu chvilku tahá pilku.

A různé střídají se teze,

mající jedna druhou za mýlku.

-

Oěklivost se vzepřela kráse

a krása zase ošklivosti.

Jak to, či ono komu tady zdá se,

někdy i všeho bývá dosti.

-

David s hlavou Goliášovou, M. da Caravaggio, olej, kolem 1605

(Barok a rokoko, M.Kitson, Artia Praha, 1972)

-