Vzpomínka na Emila Pospíšila

Byl to dobrý muzikant, hrál na kytaru, sitár a později také zpíval a skládal vlastní písně. Začínal v Olomouci s beatovou kapelou a po krátkém období v duu se mnou se vydal cestou spolupráce s folkovými hudebníky.

Já jsem se zpočátku také zabýval muzikou jako rockový bubeník a potom jazzový ve Free jazz triu Olomouc. Potom jsem se seznámil s Emilem a zkoušeli jsme v jeho upraveném sklepě dělat vlastní muziku v duu kytara - bicí. Záhy na to ale přišla první rána pro Emila, probudila se v něm zhoubná nemoc a musel na operaci. Bylo mu 18 let. Naše zkoušení přestalo, ale za nějaký čas se zase obnovilo. Dvakrát jsme v Olomouci krátce vystoupili, ale potom toho nechali. Já odešel do Nového Města nad Metují a Náchoda za výdělečnou prací a on do Prahy. Já tam také rozvíjel svoje hudební ambice jako instrumentalista ještě dalších nástrojů bicích, foukacích, strunných i svým hlasem a udělal několik nahrávek v rozhlase v Hradci Králové. Emil dělal kariéru ve folkové hudbě a dotáhl to daleko. Já jsem nakonec i se svým experimentováním přestal a nahradil ho architekturou, která mi vydržela dodnes. Emil koncertoval, skládal a nahrával ve studiích, ale měl chudák smůlu. V 36 letech si ho vzala ona zhoubná nemoc. V tom sklepě jejich rodinného domu nám ale bylo fajn. Tak jsem si zavzpomínal na tohoto dobrého kamaráda a muzikanta, který mi také hodně pomohl.