Vznik vesmíru?

Jen plané teorie, vyvozované z poznávaných fyzikálních a chemických skutečností o hmotě a jejích projevech.

Při vší úctě k uznávaným vědcům-fyzikům, kteří hovoří také o vzniku či zániku vesmíru, jenž známe kolem sebe, nutno říci, že nejsme v tomto směru o nic moudřejší, než byli i ti naši nejstarší předkové. Teorie "velkého třesku" a jiné teorie, rozpínání vesmíru, zánik vesmíru, jsou jen pustými a ničím neprokázanými hypotézami. My maličtí lidé pozorujeme nebeský ruch kolem sebe a vědci se dívají o něco dál. Kam ale člověk může i se svou nejdokonalejší hvězdářskou technikou, byť stále se zdokonalující, dosáhnout a co může vlastně pochopit. Nic! Jak vůbec můžeme hovořit o nějakém vesmíru, jako jediném hmotném prostoru, ve kterém se nacházíme, když ani nedohlédneme jeho konce. Jak můžeme hovořit o nějakém velkém třesku či podobných výmyslech. Víme jen, že jsme součástí hmotného systému a patrně i systému v tomto směru ještě jiných dimenzí. Celkově jej ale zhodnotit nemůžeme, neboť jako jeho určitá funkční "součástka" z něj nemůžeme vystoupit a přehlédnout jej. 

Každý živý organismus existuje na základě vlastních složitých biochemických, chemických a fyzikálních procesů a v interakci s vnějším světem. V každém takovém organismu žije a spolupracuje či jej atakuje mnoho nižších organismů. Je také pravděpodobné, že my lidé jsme rovněž v této hierarchii života spoluaktéry existence organismu nám nadřazeného. Řád pohybu těles a probíhajících fyzikálních a chemických pochodů ve vesmíru svědčí o systémovém vývoji a je možné, že se rovněž jedná o vývoj živého organismu. A vedle něj mohou existovat další organismy a jim nadřazené. 

V každém případě umělecky inspirativní.