Výjimka Staroměstského náměstí

Současnou moderní architekturu je možné uplatňovat i ve významném památkovém prostoru, pokud se zde chová ohleduplně.

To znamená, že nové stavební konstrukce, technologie a materiály jsou použity v sousedství historických budov v kontrastním, ne však v kontroverzním architektonickém vztahu. Dnešní architekt se často rád předvádí, chce se odlišit, někdy i za každou cenu. Ukazuje více novinky ve stavitelství a méně již  souvztažnost v historickém prostoru, do kterého vstupuje. Dochází tak k urbanistickým a architektonickým kolizím.

Co je možné jinde, není ale možné na Staroměstském náměstí. Nemá smysl se donekonečna pokoušet vkládat mezi gotickou radniční věž a barokní kostel sv.Mikuláše různé nové urbanistické a architektonické koncepce, které toto místo nikdy nepřijme. Tato proluka je v tomto smyslu výjimečná a řekněme výjimečně konzervativní a možný je zde jen přístup k architektonické tvorbě, který je vlastní ostatní zástavbě náměstí. Jde o doplnění chybějícího článku k historické architektuře, na kterou by měl reagovat, a který by měl také reagovat na nové podmínky a novou situaci v této části náměstí. Ta je určována především odkrytým kostelem sv.Mikuláše, který sice nebyl stavěn přímo do náměstí, ale dnes již do něj patří, a Pařížskou třídou. Těmto skutečnostem by měla být nová dostavba přizpůsobena. Situace také již vylučuje návraty k původním podobám zástavby.

Tedy tradice pro harmonické zapojení nových staveb do prostoru Staroměstského náměstí, ale nutně jen v exteriéru, v interiérech domů je možné uplatnit plně současné stavební technologie a materiály. Takový kompromis vyhoví jak požadavkům historickým, tak i požadavkům současnosti a vyřeší problém Staroměstského náměstí.