Vesmír je organický

Tak, jak je rozluštěna, jen prostou logikou, záhada tzv. černých děr galaktických jader, tak je rozluštěna také záhada strukturální podstaty celého vesmíru.

Galaxie jsou seskupeniny různých vesmírných těles (hvězd, jejich planet a měsíců a dalších útvarů), poutaných gravitačními silami, rotujících se svým hmotně nejhustším jádrem. V otáčející se hmotě se projevují účinky odstředivých sil, které se odrážejí na struktuře galaktického celku a vytvářejí také centrální tzv. "černou díru". Není to nic jiného, než v připodobnění tzv. "oko" rotující oblačnosti hurikánu. Otvor, jenž má temnou barvu, neboť je jím průhled napříč "diskem" jádra galaxie do temného prostoru vesmíru. Je to tedy nejméně hmotná část struktury galaxie. "Černá díra" nepohlcuje tělesa do ní spadlá, ale přimačkává odstředivou silou ke svému kruhovému okraji.

Proč bude nejspíš pravdou, že vesmír je organickou hmotnou strukturou vyššího živého celku a ne pouhou hříčkou fyzikálních sil a jevů anorganické přírody? Můžeme začít od prvoků a my zatím končíme u sebe, u člověka, jako nejsložitější a nejdokonalejší biologické formy. Končí ale tato řada posloupnosti živých organismů námi? Určitě ne, existovat bude další kvalitativní pokračování těchto bio-forem. Každý vyšší organismus je podporován či napadán určitými nižšími organismy a nepochybně tak to bude v celém, námi nepřehlédnutelném vesmíru. Vše se zde pohybuje systémově, cyklicky a vývojově, což je typické pro živou organickou formu. Fyzikální jevy proměn, z našeho pohledu jen anorganických struktur, jsou řízeny pro člověka zatím zcela nečitelnou biochemií celku.

Prvok v našem těle neví nic o nás, přestože se podílí nějakým způsobem na naší existenci (ve prospěch nebo v neprospěch), stejně tak živočichové a rostliny pozemské mají určitou funkci v rámci svého hostitele. My zase nevíme nic o něm. Hmotné struktury, produkující živou hmotu, nemohou být neživé.

Mark Tobey, Popsané plochy, 1950

(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).