Tři historizující koncepce

V poslední architektonické soutěži na dostavbu Staroměstské radnice (1987-1988) získal ocenění a potom ve veřejné anketě nejvíce hlasů návrh arch. M.Pavlíka, F.Kašičky a M.Pavlíkové. Ten obnovuje stav zástavby západní strany Staroměstského náměstí z 18.století (před rokem 1784). Jeho kvality spočívají v návratu k vývojovému stádiu, který byl výslednicí přestaveb od dob románských. Z hlediska dnešní situace a potřeb náměstí je ale již tento stav nevyhovující a nežádoucí. Je zde Pařížská třída i odkrytý kostel sv.Mikuláše, který se již stal součástí tohoto prostoru, proto i Krenův dům patří historii. Také kostelní typ radničního křídla, s připojenými menšími domy, byl ve své době kritizován. Vrácení historických staveb do nových podmínek by působilo nevěrohodně.   

Druhou stále uvažovanou koncepcí dostavby je návrat velkého radničního křídla (bez Krenova domu před kostelem), které nahradilo v první polovině 19.století předchozí, v letech 1784-1787 ještě jednou přestavěnou menší radnici. I toto řešení má své kvality, ale i problémy především v kolizi s hlavním průčelím kostela, natočeném k budově. Mezi objekty vznikl takto nepříznivý tísnivý prostor. Odkrytím kostela došlo k urbanistickému problému, který se marně snažilo vyřešit několik architektonických soutěží. Stavba je také v měřítku domů Staroměstského náměstí předimenzovaná a i architektura ve stylu rakouské neogotiky zde působí nesourodě.  

Třetí koncepcí je nový návrh, zde často zveřejňovaný, ale nyní ještě v některých podrobnostech dopracovaný. Jedná se o řešení proluky čtyřmi domy, menším radničním křídlem, zohledňujícím gotickou věž a jižní křídlo Staroměstské radnice, s připojenými třemi štítovými domy. Ty zase zohledňují v šikmých pohledech průčelí kostela. Vše potom tvoří ucelenou kompozici souboru historických a nových budov. Architektura čerpá z gotiky, renesance, baroka i z moderny.