Teplo v duši

Mrazivý den se zasněženou krajinou, jasná obloha a právě za nedalekým zalesněným kopcem vyšlo slunce, jež nesmírnou září zalilo vše kolem a vydalo se na svou nebeskou pouť.

-

Sedím ve svém pokojíku

a hledím do zářivého dne.

Pak vzal jsem za okenní kliku,

však mráz tam, jak ostře bodne.

-

Pohled uhýbá slunci svitu,

kouř z komínů stoupá vzhůru.

Já tak píši ze svého krytu,

zapomenuv na noční můru.

-

Náhle zvonek zazvoní,

za dveřmi děti v roli králů.

Koleda zopěvem zavoní,

v akustice chodby halu.

-

Děti odměněny penízky,

pak vrátil jsem se k psaní.

Kdo tu člověku bývá blízký

a komu že se klaní?

-

Venku silný mráz,

avšak snesitelné bezvětří.

V duši jas a teplo krás,

ti králové tam byli tři.

-