Ten dům U Kamenného zvonu není dobrý

Zde navazuji na svůj předchozí článek o kostele P.Marie v Emauzích další neméně významnou památkou, které jsem rovněž věnoval svoji architektonickou práci a několik starších blogů.

Nebudu se zde proto šířeji zabývat problematikou a vývojem této unikátní gotické památky na Staroměstském náměstí, jen ve zkratce opakuji, že tento dům má své románské počátky a gotickou přestavbu z 1.poloviny 14.století. Během dalších století prošel stavebními úpravami a nakonec byl zcela barokně přestavěn. Z dochovaných rytin se vědělo o jeho původu, ale již se nepředpokládalo, že se z původní gotické podoby něco zachovalo. Při stavebně-historickém průzkumu v polovině 60.let 20.století bylo proto velkým překvapením, že něco z té gotiky zůstalo. Rekonstrukce domu obnovila také jeho průčelí se zbytky původní výzdoby. Rovněž byla vypracována projektová dokumentace (SÚRPMO Praha), která počítala s plnohodnotnou rekonstrukcí průčelí, kde zdobné prvky, odvozené z nalezených částí a úlomků ve zdivu a charakteru architektury v době vzniku, doplnila částečně i tvůrčí práce architektů. Dům ale neměl nikdy atiku, jen vysokou dlátovitou střechu. Projekt připojil ovšem i modernistickou věncovou atiku. Fasáda byla realizována jen zakonzervováním a doplněním některých nálezů, tedy muzeální památkářskou metodou, ale vybudována byla atika. Dům tak ztratil svou autentičnost a nyní již není ani gotický, ani soudobý. 

Nový návrh počítá s plnohodnotnou rekonstrukcí fasády dle návrhu architektů SÚRPMO, odstraňuje atiku a měkčeji řeší tvar dlátovité střechy. Na Staroměstském náměstí by neměl být muzeální objekt, ale budovy ve své plné architektonické působivosti.