Tančící dům? Spíše padající.

V tomto článku, navazujícím na předchozí článek "Návrh na přestavbu Tančícího domu",  bych chtěl vyjádřit svůj estetický dojem z této kontroverzní stavby a zamyslet se obecněji nad některými psychologickými aspekty vztahu: člověk a dům. 

Dům slouží člověku především jako příbytek, jako útočiště před nevlídností přírodních živlů, proti kterým není přirozeně chráněn, slouží mu také jako ochrana proti jinému člověku, vytváří mu prostředí pro provozování nejrůznějších činností materiální, ideové a duchovní povahy. Prostě je mu bezpečím a "umělým" prostředím nezbytným pro jeho život. Kromě zabezpečení potřebných funkcí ale člověk také žádá, aby se mu dům líbil, tj. aby vyjadřoval jeho esteticko-psychologické potřeby. 

Základním požadavkem je pocit bezpečí, jistoty, klidu a harmonie, což vyplývá z potřeby se zabezpečit proti nepřízni přírodních jevů a živlů, které neustále člověka ohrožují. Především je to zemská gravitace, nezměnitelný fakt, že všechno padá k zemi, působení větru, deště, sněhu, slunce, mrazu, případně nebezpečí pohybů a otřesů zemské kůry. Přirozenou potřebou tedy je, aby dům byl všestranně zajištěn a také navenek působil tak, že nemůže spadnout nebo, že "nepadá", že do něj nemůže téci apod. Zneklidňující prvek z tohoto hlediska není žádoucí. Proto nejpřirozeněji působí dům se svislými stěnami se stupňovitě nebo plynule ustupujícími stěnami zastřešení. Domy s rovnými střechami nepůsobí již tak bezpečně a přirozeně jako domy se sedlovou nebo mansardovou střechou. Pocit bezpečí je jedním ze základních předpokladů pro příznivé estetické působení domu na člověka.

Ohlédneme-li se do minulosti, vidíme, že i ty nejextravagantnější  a nejdynamičtější architektonické projevy zachovávají tento základní princip stavební tvorby. Je zachováván systém svislé podpory a břemena, případně podpory s opěrou a břemena a tento systém je vyjadřován architektonicky i navenek, často také symbolicky. Tyto základní stavebně-konstrukční prvky jsou dávány do staticko-proporčních vazeb. Ale i zde najdeme příklady porušování této rovnováhy (např. příliš slabé sloupy arkády vzhledem k nesené hmotě, kde muselo být provedeno zajištění ocelovými táhly), není ale porušován základní princip. Je to dáno samozřejmě i materiálovými a konstrukčními možnostmi doby. Dnešní doba disponuje nebývalými stavebně-konstrukčními možnostmi. Architekt se jimi ale bohužel nechává často příliš "unášet" a ve své subjektivní vizi ztrácí objektivní měřítka. Dostává se do rozporu s výše popsanou potřebou člověka.

Toto je případ i domu na Rašínově nábřeží v Praze. Místo pojmenování "Tančící" by bylo vhodnější  pojmenování "Padající dům". Přestože je dům jistě dobře staticky zajištěn, jeho stěny se "bortí, smačkávají, překlánějí, okna "poskakují". Autoři se záměrně vyhýbají charakteru okolní zástavby a doslova ji negují. Toto není kontrast, ale atak. Volí svůj nespoutaný estetický názor a svým gestem chtějí dokázat, že je možné stavět i takto. Zde se ale bohužel nejedná o výjimečnou uměleckou revoltu přesahující měřítka své doby, ale o nepochopení architektonické tvorby. Po stránce uměleckého obsahu jde o komerční a teatrální stavbu, s patřičným účinkem u odpovídajícího publika. Srovnání (dle některých) s Gaudího extravagantností a jeho dobovým nepochopením je naivní.

Zde bych si dovolil připojit i několik slov na adresu Gaudího, který i přes svou velikost zůstal v historii spíše kuriozitou. Příliš "sochařský" způsob pojímání architektury působí i přes výjimečné a osobité výtvarné cítění, zejména u velkých staveb, poněkud znepokojivě. Gaudího architektura není harmonická, je vzrušující, překvapující, ale i nepříjemně dráždivá jistým momentem morbidnosti. Něco jiného je dynamičnost a dramatičnost barokní architektury, která je ovšem stále "pevnou" architekturou, a něco jiného je Gaudího "příliš uvolněná", skulpturální architektura. Ale přesto čest jeho dílu. Byl to velký umělec.

Myslím, že dům na Rašínově nábřeží nebude přijat širší veřejností ani s odstupem času, psychologii člověka nezmění. Jeho komerční lacinost je nesrovnatelná s Gaudího velkou tvůrčí silou.