Tančící dům potřetí

Na tomto pražském panoramatu není něco v pořádku. Je to z odborného hlediska jeho první a poslední článek. Tím prvním je nakloněná věž Tančícího domu (vlevo) a tím druhým náhražka věží na emauzském kostele (vpravo).  

Kostel P.Marie kláštera Na Slovanech (v Emauzích) se na tomto obrázku uplatňuje jen nenápadně, na jiných panoramatických záběrech a bližších pohledech ovšem vyniká architektonický omyl, kterého se dopustila rekonstrukce v 60.letech. Tento gotický kostel byl, stejně jako dům nahrazený Tančícím domem, vybombardován v r.1945. Ale o návrhu na novou rekonstrukci jeho průčelí až příště.

Tančící dům má mnoho chyb a nedostatků urbanistických, architektonických i funkčních. Do podrobného rozboru se zde nebudu pouštět, to je téma spíše pro odborníky a třeba pro časopis Architekt. Návrh, který jsem zpracoval, řeší řadu těchto problémů, je to také moderní dům pro toto nároží. Jsem zásadním odpůrcem násilných a nepatřičných řešení a originality za každou cenu. Dům je dům a neměl by si hrát na něco čím není. Podobné literární či divadelní inspirace, kdy budovu tvoří srostlice dvou článků, které mají evokovat tančící pár, do architektury nepatří.

Navržená přestavba není tuctovým činžákem.