Světlo do tmy

Byla tak hustá, že by se dala krájet, ale stejně tak řídká, že jí bylo možno projít, stačilo posvítit.

Kolem jen rozhoštěná tma,

od počátku, až do konce.

To, co posel v rukou třímá,

pouhé bijící zvonce?

-

Také pochodeň pravdy,

jež mu svítí na cestu.

A svítit bude navždy,

 v poselství od města k městu.

-

Cestou padá, zase se zvedá,

přehlížen a pomíjen.

Ale někomu to přece nedá,

klam to nemůže být jen.

-

V poselství od města k městu,

s pochodní v ruce.

I s tíhou vlastního trestu,

přesto však i jako vůdce.