Strašiti se je lidské

Je to dokonce jednou z nejpřirozenějších vlastností člověka. K vzájemnému strašení používají lidé nejrůznějších prostředků. 

Zbraně má někdo jaderné,

jiný pouze konvenční.

Pro různé cíle úderné,

jak kdo tu nad kým ční.

-

Strašíme se vzájemně,

třeba jenom slovem.

Jednou drsně, jindy jemně,

ale vždy to jinak zovem.

-

Také božím trestem,

i věčným zdražováním.

Politickým gestem,

v službě klamům a zdáním.

-

Strašíme se svými klady,

tím, co a jak umíme.

Tvoříme-li protiklady,

a kolik toho víme.

-

I umění bývá strašidlo,

pro jednoho tak, pro druhého onak.

Někomu balzám, jinému šídlo,

nebo také jako koňak.

-

Páchne to i voní,

v závislosti jak komu.

Samozřejmě kdo na koni,

přiřadí či přikloní se k tomu.

-

Je to věčný spor a boj,

těch protipólných zájmů.

Svoje šrámy si pak hoj,

a rovnej vzniklou újmu.

-

Strašiti se je lidské,

i ránu kolem dáti.

Ve věci ale kritické,

lépe je se zváti.