Při létání doporučuji zájemcům na začátku zavřít oči a co nejintenzivněji mávat rukama. Při nízkých výškách totiž zavřené oči snižují gravitaci. Tak od 20 metrů to už neplatí, v té výšce už lze oči klidně otevřít a začít plachtit. Tam už se lze položit na vzduch podobně jako na hladinu vody.

"Tato rada patří sportovcům, věnujícím se této disciplíně" píše pan Stratil. Jenže především. Podle pravidel atletiky musí dálkař dopadnout nejdřív na nohy. Tak pan Stratil radí blbost. A kdyby náhodou chtěl radit dál, tak skokan do výšky se musí odrazit jednou nohou a skokan o tyči nesmí ručkovat. A je po problému.

To je příprava na skok na SN:-))

Odpor vzduchu je při těchto rychlostech minimální (u 80 kg osoby je to 6 N). I kdyby jste technikou skoku změnil konstantu odporu na desetinu původní hodnoty, doskočíte reálně tak maximálně o 1 cm více než normální technikou (výpočet provedl můj syn, hodně složitě, metodou malých interakcí).

Takže je to naprostý nesmysl. Naopak normální styl skoku využívá ještě inerci hmoty, což by tady nešlo. Nehledě na naprosto nesmyslné přistání na nose, když byste skákal šipku (zredukoval odpor vzduchu na minimum).

Odpor vzduchu začíná mít mimochodem opravdu vliv na rychlost pohybu až v oblastech kolem 100 km/h (stoupá s kvadrátem rychlosti).

A nejste vy tak trošku b...j, že jste nepochopil o čem to je?

Aha. A jak jako doskočíte?

Setrvačným pohybem směrem vpřed v doskočišti, případně v tvrdších manévrech mimo ně.